Zimolezy

Za nesmírného svitu hvězd
cestou srdce dám se vést
po další z prázdných cest.

Utíkám a nevím proč, a jak
vždy ujede mi správný vlak
a na oči mi spadnou klapky
že nevidím už ani cestu zpátky.

Proč neustále hledat máme
poklad skrytý v prázdném sále
naděj na zem padá z nebe
už nehřeje, pouze zebe.

V podrostu pak raší plody
z této poskvrněné vody
chutnají jak zimolezy
krásné květy, trpké plody.