Propast

Na dně propasti torzo šatů.
Paže vysý na vyvratu.
Z nešťasné lásky chtěla skočit
jen by špatně neměla neukročit.

Šaty se roztrhly,na dno padly
do letu těla vyvratu pahýl.
Chtly se ruce,sylně se drží
Pohled se z pláče té dívce
mlží.

Nařiká pláče,o pomoc volá
jistá je sobě že se nedovolá.
Ale tim lesem mládenec kráčí.
Nevěda ze nad propastí dívči
slzami tělo sve zmáčí.

Hledá tu houby,zabrán tím
možná má v své nitru splín.
Pojedno zaslechne odkutsi
hlas.

Měl by si pohnout než ona sobě nadně srazí
si vaz.

Hledá on ,hledá hlasu směru
Ne kroku už doslova v běhu.
Pojednou zastaví u toho zrazu,držse holka drž se chvyly.

Když on koně na pastvu vodil
tak si dnes lano do koše hodil.
Už je okolo pařezu smyčka
blíží se kní vně malá dušička.

Chytnejí a ona jeho,vytáhnout teť,nejen své tělo.
Jdeto pomalu,ona se snaží ikdyž ji krev nejen teče z paží.

Už jsou na hoře ,ona pláče nezná zachránce toho kudrnáče.

Teprv si všimá že skoro je nahá,hnedle po své košily sahá.

Chvyle je dlouhá skoro až věčná než začne byt divka trošičku řečná.

Kre košik hub v podpoře vzájemné vedeji domů
z té chvýle nelehké.