|
Malá pocta všem, kteří neměli šanci uniknout.
|
Sklenice s vodou
na psacím stole
ještě pořád se chvěje,
ještě se kruhy vlní
po hladině – je 8:46.
Cestu od automatu na kávu
pročísl vítr, snad to byl vítr,
nebo dějinný zvrat?
Kdoví. Za okny létaly
bílé archy papíru
dokumentace a lejstra
světových akcií
jako tisíce holubů.
Voda se chvěla
ve sklenicích
na psacích stolech
chvěly se křišťálově čirá
velkoformátová okna
chvěla se křídla tisíců
andělů strážných.
I ten její se třásl, snad zimou,
snad bezmocí, snad.
Co bude dál? Schodiště
a zástupy lidí; teď poprvé vidí
kdo všechno tu dělá:
na každém patře v sklenicích s vodou
kružnice, panika, pomalý útěk a
s každým patrem roste zoufalství,
výtahy nejezdí, okna se chvějí
a stále je vidět z nich na střechy
stále je vidět z nich třepetavý papír
Stále je jasnější, že už to nestihne ven.
Ale už se to zlepšuje, lidí tu ubývá,
snad běží jinými chodbami k východu.
Světla zhasla. Za dveřmi vchází do
nezná to tady… leží tu písek, stěny jsou chladné
a teče tu voda, studená voda,
snad je to labyrint, jeskyně, poznává
modré světlo a obrysy palem,
zaslechla racka a sílící hřmot
dunivý hřmot příboje vln
opuštěný maják v dálce
rámuje nekonečno černého moře
v záplavě modrého, chladného světla.
Je skoro deset, je čas vstoupit do vln.
Tady ví, navždy že zůstane.
na psacím stole
ještě pořád se chvěje,
ještě se kruhy vlní
po hladině – je 8:46.
Cestu od automatu na kávu
pročísl vítr, snad to byl vítr,
nebo dějinný zvrat?
Kdoví. Za okny létaly
bílé archy papíru
dokumentace a lejstra
světových akcií
jako tisíce holubů.
Voda se chvěla
ve sklenicích
na psacích stolech
chvěly se křišťálově čirá
velkoformátová okna
chvěla se křídla tisíců
andělů strážných.
I ten její se třásl, snad zimou,
snad bezmocí, snad.
Co bude dál? Schodiště
a zástupy lidí; teď poprvé vidí
kdo všechno tu dělá:
na každém patře v sklenicích s vodou
kružnice, panika, pomalý útěk a
s každým patrem roste zoufalství,
výtahy nejezdí, okna se chvějí
a stále je vidět z nich na střechy
stále je vidět z nich třepetavý papír
Stále je jasnější, že už to nestihne ven.
Ale už se to zlepšuje, lidí tu ubývá,
snad běží jinými chodbami k východu.
Světla zhasla. Za dveřmi vchází do
nezná to tady… leží tu písek, stěny jsou chladné
a teče tu voda, studená voda,
snad je to labyrint, jeskyně, poznává
modré světlo a obrysy palem,
zaslechla racka a sílící hřmot
dunivý hřmot příboje vln
opuštěný maják v dálce
rámuje nekonečno černého moře
v záplavě modrého, chladného světla.
Je skoro deset, je čas vstoupit do vln.
Tady ví, navždy že zůstane.
12.07.2026 19:22
Snad unikla by tomu šumu , mit misto vody ve sklenici trochu rumu , to pomáhá však po určitou dobu, tak budeme pít radši vodu...
11.07.2026 20:38
Panika dveří skrze které se běží
do neznáma v davu, přesto
každá duše sama...
Táta či máma ta rovina v nich skomírá
a suť je nutí k obejmutí.
Schodiště co vedlo dolu
po zřícení vede nahoru
EXIT
do neznáma v davu, přesto
každá duše sama...
Táta či máma ta rovina v nich skomírá
a suť je nutí k obejmutí.
Schodiště co vedlo dolu
po zřícení vede nahoru
EXIT
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.