Chmurný život

Po tobě voní lůžkovina,
proč chtěla jsi být tolik jiná.
Úspěch a vůně peněz,
horší jak pouto chladných želez.

Já zůstal ve své průměrnosti,
od tebe slyšel jen o malosti.
Večirky tvé mne znechutily,
rádoby přatelé se nelíbili.

Má slova plná varování,
pro tebe jenom k pousmání.
Zašla jsi až kam se nemá,
ten bílý prášek byla změna.

Nezdary se začly vršit,
ti slavní kamaradí začali tebou pohrdat,
víc a víc, když jsi jim za ústupek,
chtěla svoje tělo dát.
Ocitla jsi se ve své pasti,
v beznaději a nad propastí.

 

Já i tak měl vizitku ubožáka.
Prý, že sousedka mne tolik láká.
Jednoho dne už za soumraku,
cinkne zvonek jak zrnko prachu.
Česka policie, pane stala se tragedie,
z okna skočila vaše žena,
o život tím byla připravena.

Dcera mi za zády začla vzlykat,
nevěděl jsem, co mám říkat.
Můžete se dostavit k potvrzení
že ve stotožňovaní nedošlo ke zmýlení.

Dveře klaply, v očich slzy,
ty pocity vše tak mrzí.
Dcera v náručí, kde je máma.
Ta už jinému byla odevzdána.
Chová se život jako svině
nebo je to jen o naší vině.