borovice: Velký dík.

Někomu se schovávají v korunách, hnízdech a na nebi. Tobě v básních...:)

Psavec: Děkuji i Tobě;)

Gora: Děkuji. Nejdřív jsem ten motiv chtěla nacpat do haiku, ale přece jen chtěl více prostoru...:)

Lenča: Děkuji. Jsem ráda:)

kvaj: To je situace. S tím slovem jsem si několikrát hrála. A zdálo se mi nějak divné. Díky moc za gramatické usměrnění, hned opravím;)

Dandy: Děkuji mnohokrát;)

Zajímavá báseň i foto.

Lehce plynoucí dílko, podařené

Hodně zaujala.

Moc fajn.

Líbí se mi.

kmotrov: To nemohu posoudit, jestli nevytěsňuješ nepříjemné vzpomínky a nepoutáš se k příjemným. V otázce pravdy vždy záleží na tom, co si pod tím pojmem v konkrétní situaci představuješ. Pokud pouze shodu tvrzení se skutečností, pak ne pravdě většinou nic relativního není. Když například pozoruješ déšť a řekneš - prší, je to pravda, která v dané situaci není relativní.

Lenča: Díky moc.

kvaj: Dobře jsi to našel.

Dandy: Díkec.

Mám blízko k taoismu, každé světlo na zádech nese svůj stín a je to i naopak, to nacházím v prvních dvou slokách. Zůstat svůj? Má to pro nás velkou váhu, dočítám výbor z Junga, nejsme tak docela svoji a asi by ani nebylo dobře abychom byli. Tak jako se v poezii hledá přesah i my máme přesah, je v nás něco nedořečené, něco co není v písmenech, něco nad čím nemáme moc. A je to tak dobře.

kvaj: Pravda má pro mne velkou cenu i když vím jak je slovo pravda relativní. Nemám hezké vzpomínky na vojnu, ani na mládí, mládí pro mne bylo velmi složité. Myslím, že teď zažívám lepší časy. Nevytěsňuji nepříjemné vzpomínka a nepoutám se k příjemným. Svým způsobem jsem cynik.

Moc pěkné a západy slunce maji své kouzlo

Lenča: Lenko děkuji..ty slova byla pro kamaradku co ji znenadáni umřela jeji láska,