Muže na pokraji vzplanutí Jiřího Hájíčka zprznil Jan Ziny Vávra

Sbírka haiku Jiřího Hájíčka, muž na pokraji vzplanutí (vydal Host s.r.o., 2019, ISBN 978-80-577-808-6) není o haiku. Jsou to miniatury a tak jsem je dosladil, osolil, přidal trochu octa, vajíčko a snítku kopru. Kulajda je na stole, račte ochutnat.

Nejedná se v pravém slova smyslu o umění, první dva až tři verše jsou původní Hájíčkova haiku, zbytek je koření, co mne napadlo, ale ladí to tematicky do sebe. Báseň vypráví o starém opuštěném muži.

1. báseň

v kuchyni po ránu

v šest ráno u plynového sporáku
jsem mužem na pokraji vzplanutí
postrachem celého baráku

na zbořeništi noci červeně bliká
časomíra mikrovlné trouby
zklamal jsem - nepovstal,
toť počátek mé zhouby

pod okny popeláři -
za žaluziemi nový den šmíruje
jestli snídám sám
„ co je ti do toho, jo, vole, sám“

je to jen sen
že v mé kuchyni snídá
Helena Christensen

šedivé ráno – osamělý hráč
vynáším srdcového krále a koš
do přeplněné popelnice
dáma se vynesla ještě v noci

na hřebenu střechy hrdlička sivá
jako v mojí kuchyni
i já jsem sám - na pokraji vzplanutí
v šest hodin ráno

první paprsky dne
v matném kovu spotřebičů
hledám záblesky ducha
svého mobilu

nitky ptačího zpěvu
protkaly šero za oknem
ráno je kimono gejši
prázdné – když ty v něm nejsi

v půl sedmé ráno
klapou dva podpatky
pod oknem kuchyně
když neseš odpadky

ranní slunce – odstřelovač
má na mušce okno mé kuchyně
ty se jí vyhýbáš pohledem
zklamal jsem – opilovač

každé ráno na nože sám se sebou
kuchyňský spaghetti western
volské oko – holící strojek
kolem stříká červený ketchup

za oknem Černá věž
s rudýma očima jako já
v šest hodin ráno
jen jí nevyspání nevadí

zátiší s lednicí
digestoří a varnou konvicí
rána jsou stříbřitě šedá
ruka má šátrá a brýle hledá

pondělní snídaně
z kávové sedliny věštím
příchod mesiáše
třetího do hry - mariáše

ovesné sušenky v šálku earl grey
ráno navléklo šedý plášť
nejsem gay
ale nemám k nim zášť

rozmíchávám v šálku
standardní mletou směs
snění a probuzení - je to děs
blbá noc všechno změní

ráno z ložnice do kuchyně
celý můj život
je bed & breakfast
v 1+1 trochu těsný – trochu fest

kuchyňská linka
horizont rodinného štěstí
se ztrácí v ranním šeru
dokud nenajdu brýle tak na šero seru

snídaně šampionů
sám v přítmí kuchyně
hledám poslední zbytky kafe
nahmatal jsem jenom rum

ráno je zlatý šperk – v konvici bublá
snídaně u Tiffanyho
Audrey Hepburnová – zhublá
hledí z notesu mýho

v měsíci září kuchyně
už prochladla – nebudu tě vídat
nebudu s tebou spát
nebudu s tebou snídat

rozbité noci -
ráno na kuchyňské lince
slepuji svůj život griotkou
a Koskenkorva peach


unést ten smutek a ranní deště
za oknem studené radosti podzimu
snad pomůže baterie slivovice
od strýce z Moravy – na zimu

k snídani včerejší předsevzetí
ovesná kaše a jablko z Ráje
se splínem zajdu za doktorkou
do Perlovky k Máje

stažené žaluzie
prostoupil duch svítání
říjen se budí v mlhách
mám chuť na přátelské setkání

otvírám okno do říjnového rána
andělé pokašlávají na římsách
zvu je k sobě do kuchyně – na panáka
jsou promrzlí jen v lehkých tunikách

další šedé ráno
nebe nad městem si brouká
A Whiter Shade of Pale
anděl za andělem se ke mně souká
další posílají mail

otvírám okno - ranní mlha z ulice
zamrazí až v srdci i kamenného anděla
slívovice třešňovice trdlice
však rozpálí je do běla

úsvit vše mění
teď chci být i v lásce jiný
po ránu lžička medu
do čaje s rumem – líp to nedovedu

moje rána
zalitá deštěm listopadu
a kávou Tchibo Gold Selection

svítání je špektákl
už dávno znám ty jeho laciné triky
nejdou umlčet – nejdou zalít
protivné nechutné zvyky

prosincový déšť se leskne na střechách
studí mně – na co pomyslím
po všech těch jarních a letních neplechách
jen plískanice sníh a zima – když se zamyslím

k ránu odpírání spánku
bohové se zlobí
nejsem ranní ptáče
jsem sova – moudrost mne zdobí

černá kuchyně a zátiší s ovocem
rána mají rembrandtovské světlo
když nad mísou banánů
poletují vinné mušky

nasněžilo do mne i na okenní římsu
o prvním jarním dnu
dávám si panáka a telecí játra
andělé nemohou – mají dnu

nový den za oknem
všechno mu dám – nic nechci zpět
stáří choroby důchod
jen si ponechám vzpomínek květ

nerez mé kuchyně už pamatuje lepší časy
i já po ránu ztrácím lesk
musím se přeleštit – když nemám vlasy
hřeben už dvacet let zmáhá stesk

k snídani poslouchám Gershwina
pod mým oknem Broadway – ne
spíše Bronx
ten je hned vedle

od jara do zimy
stejné snídaňové menu
v mém hotelu Four Seasons
cigareta a s mlékem káva

paprsky slunce prozářily kuchyňský kout
snídani obětuji bohu Ra
vylil jsem kafe - vyhasla cigareta
kur-va

zvu na snídani
vycházející slunce
a Sigmunda Freuda

pod glazurou šálku
vykvete stále stejná růže
s každým novým ránem
nejde umýt – je to vodní kámen

ráno u dřezu naději
chytám sítkem
a voní černý čaj
dám si ho s Vítkem

mám slunce v okně a 5 kilo rýže basmati
žiju z ovocných šťáv - mám pro to důvod
meditace askeze rozjímání
navíc mi nestačí důchod

tupé nože a lednice prázdná
ráno plné zázraků
ačkoli ještě včera večer
aha – to už bylo dávno

rozmíchávám v šálku
ticho všedního rána
zenová snídaně
potrhlého starého pána

úsvit prohledává kuchyni
pátrá po mé duši pod pokličkami
je dobře schovaná za obrazem Ráje
úpis Ďáblu je na dně koše s prádlem

kuchyně po ránu je stříbrné orchestřiště
světlo hraje v žaluziích – žel němě
pod gaučem spí pár slepených kapesníků
no jo no - sémě

stačí smáčknout knoflík
s kuchyňským robotem už nejsem sám
je to milý společník – když trrr vrrr povídá
pozorně mu naslouchám