

Líbí. Chtěl bych mít čas pročíst vše od Tebe. Toho se mi právě nedostává. Až někdy...


Povedená serie ,první bych klidně bral jako haiku, ikdyž se týká lidského světa. Nehodnotí, dokonalá haiku poetika a má hloubku.


Babí léto je prodloužením léta, je to léto v podzimu, je to nostalgie po létě. A ty děláš to samé. Prodlužuješ si léto, poslední bělásci, odkládáš okamžik kdy jim sebereš letošní léto, vlastně i sobě. Hodně působivé free form. Druhé mě až tak nechytlo, až na to, že v tom vidím Zinyho.


Láska je drogou evoluce, pervitin na kterém se rozjedeš v plodném opojení, následuje dekomprese vystřízlivění a absťák po další dávce. Vzniklá rodina je pak sanatorium kompromisu mezi abstinencí a ochutnávkou ztraceného. Velmi sporou degustací.


Sasanky se rozrostou. Srna spásá zbytky tužebníku. Dub pouští žaludy v lůno matky.


človiček: Vždycky je možnost, že se přímky protnou v pozitivním slova smyslu ;)


Vše je cyklické , život především jde ve vlnách a to spolehlivě. Bezvětří netrvá věčně.


Tenhle portál by jednou měl být recyklován. Spousta duchovních surovin.


Milování je úhel pohledu. Nenávist je podobný úhel pohledu. Někdy jde o průsečík přímek , jindy jsou vztahy jen úsečky životních epizod. Rovnoběžky jsou vzácné a nejsou zárukou harmonie. Někdy jde o nekončící peklo.


Ne nadarmo je z krabice od bot. Celý život nosím brašnu nebo batoh jako znamení, že jsem na cestě. Duchovní cestě jenž se promítá do okolí.