Jsem.

To slovo splyne s tichem.
Víc neřeknu.

Podmanivý závěr.

Chvilku mi trvalo, že se nemám dívat vzhůru, ale prioritně na rukavici...rozpuštěnou hvězdičku...moc milé, usmívám se:)

Chápu báseň, cítím i tu bolest. Je zvláštní :)

Velká slova,ale žádný cit.

Pěkná.

Důvod proč tě čtu je, že se nebojíš sraček.Hovno nevoní,ale když ho správně hodíš, může vzniknout i fajn abstraktní obraz.

Chápu to tak, že jsi v krajině se zbytky sněhu a v dáli zní zvony, abys je slyšel, musíš se zastavit, musíš zatahit dech, až pak je slyšíš.

Mám to podobně, teda ne že bych všechny přímo nenáviděla, ale skoro všichni mi lezou na nervy...

Vtipný až excentrický návod nejen pro umývače /čku/ nádobí... moc složitých slov - i když smysl dílka asi chápu...
ha, nemá být ubliNknutí??

To je docela prima báseň, Dandy. Brkoslav je /pro mě/pojem z jednoho filmu pro pamětníky:-)

Spíše úvaha...

Hodně zajímavá a povedená.

Líbí se mi.

Líbí se mi závěr. Pokaždé, když tě čtu mám pocit, že jsem přízemní. Protože ty si prostě paní nadoblačná ;)

Pěkná myšlenka a je to opravdu vzácnost být s někým na stejné frekvenci ;)

Moc hezká,ale nemá to být třeba půlnočními hvězdami se chvějí nebo k půlnočním. Nevím možná je to mnou :D

Moc hezká.

Smuténka.

Milý Amadeo! To je neuvěřitelné, ale zrovna včera jsem si pročítala Tvé staré básně a říkala si, jak tady Tvá poezie chybí... To je krásná náhoda :) :)! Jsem tolik ráda, že ses tu zase objevil :)!
A je to velká krása... číst Tvé řádky! Nořit se do obrysů nejenom Tvých slov.
Objevuj se tu častěji, prosím! (zdraví Tě Yasmin :))!

Pěkné