Neblbnout.

Dobrý

:-)

Oco jde
O život plný změn.
Rozpolcenosti a scelení.
Tep srdce jak odpočitavaní hodin.
Vnimaní se s myšlenkami
střidá jak fygury na šachovnici.
Ta hra začina znova a znova
Však pokaždé jinak

Lokin: uhm

LadyLoba: jj technicky jsou to dvě věci, ale ráno mi to přišlo, tak jsem napsal rovnou obě. K čemu docházím, mysl si v podstatě dělá co chce ale je na nás, zda ji posloucháme nebo se věnujeme cítění. Ten citát bych si dovolil pozměnit. Přemýšlím o věcech, abych nemusel cítit nebo vnímat. Máme na výběr zda jsme v hlavě nebo v těle. Z hlavy přichází fantazie naší mysli, z cítění může, pokud se tomu budeme věnovat reálný vhled, ale to asi nemusím zmiňovat :). Jen snad že mysl nás dokáže dokonale otupit, má ráda plnou pozornost. Nicméně západní svět je na ní založen…

človiček: nakonec je tam vlastně vděk, možnost vyléčit si nějaké dávné trauma tím že se někomu povede jej trefit. Bolestivé ale pokud se zadaří, je možné se pomalu léčit :)

Defragmentace, kaleidoskop...ale hlavně ten úžas nad změnami Nás samých, že se ani nehodí zlobit se na toho , kdo to v Nás dokázal nastartovat byť způsobem nepříjemným.

a než zmizně pismák - tu je odkaz na tu báseň https://www.pismak.cz/dilo/457220/

hm - jasně, že báseň je spíše o něčem jiném to puzzle bude ještě x krát jinak nejspíš

ale můj trigger je vědomí versus myšlení -- pokud vím, myšlení umí být jak neposlušná opice, a kdo si je toho vědom, může trénovat umění zkrotit svou mysl ... a taky pokud vím, víme mnohem mnohem víc, než si myslíme, nebo umíme vymyslet ... a je pecka cittát od Garyho Douglase "Přemýšlíš o věcech, abys nemusel vědět." ...

Terri42: Psavec: Miňko: Lotka: Děkuji Vám všem :-)

hezké

Brigita: Plyne to z toho, že vesmír ego nezajímá, co nám kdo udělal, nebo proč se chováme tak či onak...zajímá ho co jsme, jakou barvou nebo energií pro něj záříme a dle toho se k nám chová, ne však z hlediska toho, že by nás soudil, prostě k nám tak přistupuje. Podobně jako když voda teče, zmrzne nebo se vaří, také má svá pravidla. Z tohoto pohledu je ego něco jako filtr, brýle, přes které nemůžeme vidět svět takový jaký je. Zároveň můžeme dělat věci, které se z hlediska ega zdají být dobré, ale ve skutečnosti dobré nejsou - například oko za oko, zub za zub. Ale tyto činy nás dělají tím co ve skutečnosti jsme, a to můžeme vidět jen v okamžiku, kdy třeba jen na chvíli, ego spí :). A universum nás vidí takové jací jsme pořád. A souhlas, každý v tom může vidět něco jiného a tak je to v pořádku, jen se na chvíli zastavit a rozhlédnout, dává životu sílu a směr.

Neobyčejná krása obyčejné chvíle

Miňko: LadyLoba: Dandy: Psavec: človiček:

Děkuji všem za milé komentáře :))

človiček: jooo přesně :D

Moc pěkné. Souhlasím s tím, že každý v tom může vidět něco trochu jiného. Já tomu rozumím tak, že pokud všechny činy šly pouze z ega, skutečně není co číst. Pokud však motivace činů je nezištná, pak je to jiné, protože jsou v souladu s nejvyším Dobrem, Láskou, Bohem, Přírodou, Vesmírem nazvěme si to každý po svém. Ale zase by se k tomu dalo klidně říct, že právě proto, že jsou v souladu, tak se rozpustí v Nejvyšším Dobru... hm, zajímavé téma. Budu mít dnes o čem přemýšlet.

Pěkná baseň.

Psavec: děkuji :-)

Lokin: :-)

Ohooo ta je :), vítr byl cítit až tady