Pěkné.

Jop ...

Roxanne: Teraz však premýšľam, že sa beriem prehnae vážne a v týchto veselších časoch by som mohol tvoriť hudbu menej seriózneho charakteru.

Povedené, hravé a živé... Potěšilo, díky za to!

Mlčeti Zlato : děkuji za pochvalu a milá slova.

Moc hezky jsi to napsala a v ráji je tak moc krásně.

Ty jsi začala kouřit?

Celá já, také se v tom vidím, ale už si ani nic nevyčítám, i tak dělám co můžu a někdy bolí i přemýšlet, co vše musí člověk udělat, když to předchozího dne opět neudělal, to mi připomíná, že už týden píšu někomu email bez odeslání... :D Trefně a svěže napsané.

Psavec: to jo, děkuji

Hanulka: ano přesně taková jsem jak si to napsala, dík

Roxanne: Vďaka, možno raz, keď príde čas. Zisťujem, že tvorenie v časoch duševnej vyrovnanosti mi narúša túto duševnú pohodu. Pre mňa je tvorba prirodzená až keď sa topím, to ma urdží nad vodou.

Líbí, zaujala...

Yana: Děkuji, jsem rád, že to oslovilo.

Člověk si vždy cestu najde. Abychom si uvědomili hodnotu světla, musíme si projít vlastní tmou... protože na konci každého tunelu je světlo. Je to podobné, jako když po dešti zase vysvitne slunce. A slunce ve Tvém nitru opět začíná svítit...

Život tvoří cesty... jsou klikaté, spojují se, míjejí, dělí se a proplétají. My volíme si směr, který nás táhne i když cíl je leckdy nejistý a vzdálený. Každá cesta je ale prospěšná a nese s sebou naději. A právě ta nám dodává tu pomyslnou vnitřní sílu, která nás pohání dál...

Život už je takový.

Dost dobrý, taková tulácká.

Ale z jiné perspektivy nejít k smrti sám, trápilo by tě, že bys druhou osobu tady samotnou zanechal anebo žal ... Si nevyberes všechno má rub a líc ... Preji ještě hodně svíc ...

syrda: děkuji

Miňko: děkuju