Kdy už?

Fádní název ke včerejšímu dílu, které jsem sem ani nechtěl dát. Jenže mám v sobě půlku šampusu od Michlovského a dva paňáky tequilly vlastnoručně propašované. A už se mi to líbí víc. Klasické střídání rádoby vyšších obrazů s dnem života. Fabulace. Zítra je jeden z dní, kdy se mi do lesa nechce, bude vedro od rána, hadry pod Domažlicemi, před pěti lety holina, co tam bude teď? Já, zrzka a Saša od Uralu, ani pánové už tuhle práci nezvládaj. Nebaví je hledat dřeviny, určovat druh poškození, měřit výšky, tloušťky, nevím. Chlapi jsou prostě líný kundy. No a pak ještě dvě plochy, jedna ve vypečeným podrostním okraji lesa, poslední snad bude "normální" les, borovičky, ve kterých se dá chodit. V úterý to utnu brzy a půjdu na Odysseu jen kvůli názvu. Recenze nečtu. Když jsem letěl do Indie, tak jsem ani nevěděl, že existuje nějakej Tádž Mahál. Byl krásnej, ale Himaláj mnohem víc, sorry lidi.