moudrost ničí myšlenky, létej dál a nepadej, je hezké prožívat své tajné sny...

hovory na posteli ... moc pěkný...

jééé, krásně jsi to napsala, Marů ...

není to s tebou tak zlé,
když ti chybí jenom j¨!

Jsem buchta maková na psancích sedící,
co právě prožívá období smutnící,
v reálu teď stojím nohama na zemi,
opustit se bojím soukromé území.

Nepadej...! zkus to vybalancovat :-)

jednoduše : líbí se...stovka je tam ;-)

Co bylo, to bylo,
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...

Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.

I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...

;o)))

libi se mi..ma svoji atmosferu...

Nost.: Díky, pochopena, díky!!!

Ali, legrační je, že původně tam bylo "trpělivosti-- na kosti", ale já to pak přepsala do této podoby, kteríá se mě líbí víc. Možná, že jenom mě, ale to už tak bývá...:-))
Díky!!

Jsi taková i maková,
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))

Ve čtvrté sloce komentáře
v posledním verši chybí "j",
úsměv mi jaksi mizí z tváře,
nerad jsem ten, kdo chybuje...;o(

Vánice,
tak jaro úkryt našlo v domě
bez oken, dvé místo dveří latí
tvář plnu ran (a to říkám skromně)
málem se jak v opilosti klátí

Tam přespávám když přichází zima
či z podmostu mě žene povoděň,
pak oba zpiti a bývá nám prima
on plný ran a já vyděděn

Děkuji úctivě za oboje :-)

... šťastný to člověk :-)

Nekraď mi názvy děl! Už já sem ho stejně ukradl:-) Vlastně asi ne, spíš to byl ,,Tlak mé krve" - sbírka od Valkmana.

Hezké verše, zdravím nového autora!

Ano, trpělivost určitě přispěje k tolik vytouženému sluníčku, které mnohým z nás nalije nové síly do žil. Správně jsi to zařadila mezi úvahy, protože jako báseň mi to moc nepřipadá. Já bych ještě z první řádky udělala dvě věty-příchod jara učí nás. Učí trpělivost? I když správně by asi mělo být učí trpělivosti? Ale to by zase nehrálo se zimou až na kost, tak nevím. A ne, abys to zase vymazala jako dva konce lana. To jsem svými připomínkami rozhodně neměla na mysli. Budu se těšit na další dílka.

Přeněžný stíne ztepilý,
mohu jít s vámi, smím?
Být krásou vaší opilý,
vy stín jste, já též stín...
Tohle téma již zpracoval nám oběma známý klasik romantické poezie...
Jinak kdesi bylo psáno: Jdi před tím, koho miluješ, jinak budeš muset milovat toho, koho dostaneš!;o)