Někdy mlčet je málo
a někdy moc.
Vějíř pod očima hvězd
má jen temná noc..
A jedna z těch třpytu "dam"
je tvá šťastná hvězda,
jež vede tě tam,
kde o lásce se nezdá.
Kde láska v objetí do srdcí prýští
a jí nesou a voní dál i tvé kroky příští....

Červená, černá či vltavína třpyt?
Okem básníka je každá, kde má být.
Rudá barva jeřabin
ta mě zas připomíná:
Slunce prozáří každý stín
a srdce neusíná...

Asi tak jako puero :-D Ta ironie z toho ale mohla trošku víc kapat :-D

Je vidět, že láska stále kvete... Krásně jemná, zamilovaná básnička je toho důkazem.:o) Skoro ti i závidím...
Vážně úchvatná.

taky rád čteš dlouhé komentáře?

ubožák. Nečetl Herodota a neví, že bohové jsou závistiví a brzy ho smetou. A smetou ho až bude na vrcholu. Já na základce trpěl, na střední jsem si neužil nic, výšku zbožňuju páč tam jsou slušní lidi (konečně), práci neseženu a budu chudý, ožením se ve čtyřiceti, ale budu dlouho žíííít! Bohové mě milují.

Thats absolutelly the thing...

moc pěkný ...

jeřabiny jako korálky
jejich červeň svítí do dálky...

Dobře, neměl ;)

moc jednouche... ta paralela je jasna... ale je to az moc californication :) chybi mi tam trochu delivery

krasny anett

zamilovany, vasnivy..

nebudu psat vic, rekla sem co sem chtela..

sbirka ne..spis aktualni pocity a tak...hrat bych ted asi moc nedokazala.... sem docela ok ale..:)

na tohle neni odpoved...
proste se to stalo
a odpoved je ta samotna laska, ktera byla a mozna skoncila
nic vic
to staci

ted jedes nejakou sbirku?...zas mi to prijde jak tematicky shodna zpoved...ta uprimnost je vzdycky dobra..i kdyby byla hrana..

neumím psáti verše veselé,
když v srdci umírají andělé,
smutek svůj svážu do básní,
v duši se trochu vyjasní

Je konec! Nezradím již slůvka více,
hluboko v srdci skryt můj žal,
na nebi září Večernice,
jen ta ví, oč jsem tolik stál...;o(

Podobný smutek dobře znám,
jen jej před světem ukrývám.
Proč měnit zrak ve vodopády?
To raděj jiné mívám spády!;o)))

I já častokrát balancuji
na ostré hraně marných přání,
slzím a skrývám se v své sluji
v hlubokém, tichém zadumání,

nezradím světu bolest svoji,
spíš klamný smích můj bude znít,
až vesele si zaveršuji
o tom, co tolik chtěl bych mít...;o(

To udělej!

když na rozcestí stojí plíce
jak kouř a prázdná dýmovnice
pak voláš křičíš hledáš směr
až ukáže ti teploměr
...poslední šmouha, budoucnost - touha!

:)..hezká, k zamyšlení:)...

Tu poslední sloku bych si dokázala docela jednoduše představit jako text písničky... Jinak se mi to líbí, jen by to ještě mohlo kousek pokračovat :-)