Velmi silné. Moc hezky napsáno.
Je to pěkné a čtivé, ale chtělo by to trochu strukturovat text. Vynechat řádky mezi odstavci a taky oddělit realitu s vyprávěním v knížce.
jo je to plny pocitu, velkych citu...to umis..a ja to strasne rada ctu...
nedokazu k tomuhle nic napsat teress, promin, ale libi se mi..
alespoň ty kytičky nám dělají doma trochu jara, ty chumelenice včera, to byl děs! Ale básnička moc hezká! všichni jaro voláme, ale má pořád zachumelené uši..
moudrost ničí myšlenky, létej dál a nepadej, je hezké prožívat své tajné sny...
Jsem buchta maková na psancích sedící,
co právě prožívá období smutnící,
v reálu teď stojím nohama na zemi,
opustit se bojím soukromé území.
co právě prožívá období smutnící,
v reálu teď stojím nohama na zemi,
opustit se bojím soukromé území.
Co bylo, to bylo,
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...
Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.
I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...
;o)))
kouzlo už je pryč,
a co srdci milo
vystřídal teď chtíč...
Zapomeň, žes lovec,
co mne v merku má,
pak jak stádo ovec
neprchnu Ti já.
I když hoříš touhou,
přijdi v míru jen,
snad za chvilku pouhou
splní se Tvůj sen...
;o)))
Ali, legrační je, že původně tam bylo "trpělivosti-- na kosti", ale já to pak přepsala do této podoby, kteríá se mě líbí víc. Možná, že jenom mě, ale to už tak bývá...:-))
Díky!!
Díky!!
Jsi taková i maková,
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))
buchta, co u PC si sedí,
a neví, jak se zachová,
až ocitne se na náledí
veršíků trochu lechtivých,
co sama či ti druzí zplodí,
tu cítí stud, tu zase smích
se rázem na rtech jejích zrodí,
nic lidského jí není cizí,
ví, jak chutná smích, studí pláč,
s múzami za ruku se vodí
a marně dumá, co jsou zač...
Je tím, čím v básních svých chce býti,
je tím, co právě prožívá,
nehledíc na reálné bytí,
provždycky už Nevěrně Tvá...
;o)))

