atˇ žijou šarmatní šarlatánky kouzelné

jéé éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé
éééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé, SŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮHLASÍM
nádherné, pravdivé a i té úpravě klobouk dolůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů ůůů

//Kdyby ti ruce sťali,
stejně prý ucítíš, jak v zimě zebou.//
tohle je dobrý

me se to teda taky libi;)

dobré opojení :)

láska se jen tak vřešit nedá:)

zajímavá je myšlenka.. krásný

Jsou v ní úžasné momenty...:) moc se ti povedla...

Zaujala mě část, ve které se dívá na svá vlastní záda...:) to je pěkně obrazné...jako by věděl, co ho čeká a nemine...to je pro mne asi nejsilnější moment básně...
líbí se mi, jak jsi ubrala na popisnosti...:) jen bych nespíš změnila název básně..je trochu zavádějící a manipulativní...

tak zajimava basncika.
hodne se mi libi ta prvni veta..

hezká...a velký plus za tvůj nick...je supr;)

Hm.., jsou období, která vyřeší pouze a jedině čas,
"Pak za branou milosti
rozkvete láska z trpělivosti."
...to šeptá v tvých hvězdách hlas....

Respekt. Povedlo se.

Heh, dobrý :)

máš vždycky díla s hlubokou myšlenkou, originálními obrazy. jen mi pomalu začíná vadit vždy skoro stejná grafická podoba tvých básní (to ale beru jen jako můj nedostatek;)

Snad tajemný ten neznámý
neplácá jenom do větru,
zima je skoro za námi,
blíží se splnění Tvých snů...

Přál bych Ti splnění snů Tvých,
kdy touha náhle rozkvétá
tisíci květů nádherných
a příchuť vášně život má...

Taková výzva se neodmítá!
Zvlášť, když jsi držel celibát!
Už povstal On a touha zmítá
Tvou duší, zdáš se rozerván...

Výlet tam do krajiny slastí,
kde vstup je houštím maskován,
podmínku jednu chce jen klásti:
by ON stál jako vykován!

A pomni: spěch je špatný rádce!
I opera předehru má!
/Tím připomínám tu jen krátce,
že i žena své touhy má!

A jenom jejich naplněním
otevřeš cestu k úspěchu,
jenž skončí se vyvrcholením,
jež veršem popisuje tu!/

Kobylka věrná s klidným chodem,
co bujné klisně dala mat?
A stará láska novým zrodem
chlubí se, zas má jiný šat...

Nedej se mýlit klamným zdáním,
kobylka klidná změní se
též v tajfun vášně před svítáním,
ale to zná již srdce Tvé!

Jen vedle klisničky té mladé
má jaksi měkčí, pevný krok,
když odpustila Tvojí zradě,
Láskou to splácej celý rok...

Po hodokvasu Lásky,
když usnul snad i čas,
klidně dál hlaď mu vlásky!
On probudí se zas,

až spánek dá mu síly,
jež vzal mu lítý sex,
hle, již zas k Tobě pílí
a chce si Tě vzít ex!

K Lásce patří i trocha něhy,
nejenom kmity bez hranic,
pak touha nepozná břehy
a vášeň nezastaví nic!

Čas k Lásce i čas k odpočinky,
/I Ty si chrupni na chvilinku,
ať též dostatek síly máš,
až vzbudí se ten, koho máš

v klíně, jenž proň se rájem stal,
místem, za něž by život dal,
kam jazykem i údem svým
vnikl za sladkým tajemstvím

jež změnilo se v slasti trysk,
když zrychlit tempo své si risk'
a na vláze v té krajině
pochutnal si jak na víně...

Teda, jen zírám, jakého pornografa ze mne Tvé verše udělaly! Nikdy bych nevěřil, že něco takového napíšu...;o)))

Srdce stažené obručí?
Mé nikdo takhle nemučí,
jen sní si tu o samotě
stočeno jak spící kotě...

Vášeň jak sopky láva teď
čeká tu, aby v odpověď
na čísi podnět vytryskla,
zatím jen pohotovost má...

A v srdci touha tajená
dříme či temně plápolá,
aniž kdo v světě o tom ví.
Top secret! Prostě tajemství...

Až vzbudí se ta setra něhy,
rozlétne se a zruší břehy,
pak požár Lásky zaplane
a dlouho to tak zůstane...