Nevím proč, ale jako by pro mě tvoje poslední díla ztrácela na síle výpovědi, na autenticitě, na uvěřitelnosti..

Děkuju, je to tím, že jsem použil sprosté slovo? To je vždycky vděčné, jen je to tak pitomé...

a teď poprava!

že můžu sebou nekončit? Tohle (těch čtyři slova, těch 19 písmen) je špatně. Jakoby zborcenou pyramidu skládali od vrcholu. Rozpálen jsem já, jako kritik, uchvácen je anonym a poničená je ta básnička. Dott, umění poezie tkví v dokonalém řazení a výběru těch pravých slov, kterými lze popsat důležitou myšlenku. Je to jako s kávou - z reklam - kde ubozí chudí číňani na plantážích vybírají z těch nejzralejších plodů kávová zrnka, ta se pečlivě balí a ty si na nich můžeš vychutnat okamžik, kdy nikam nespěcháš, kdy máš čas a cítíš se skvěle a můžeš se dokonale soustředit, třeba na básničky. Představ si, že jsou tvoje básničky jídlo. Co by to bylo? Těžký nedělní oběd, po kterém máš vředy (dlouhé básně), jednohubka, po které máš chuť na další kousky, či sladký dezert, kterého chuť zůstává v ústech ještě dlouhou dobu?

Tahle básnička je jako kyselá okurka. Zblajzl jsem ji naex a musím ji zapít.

Jo a začínáš-li velkými písmeny, naznačuješ tím, že jde o větu a ta by měla končit tečkou.

libi se mi posledni veta

na téhle tvoji básničce jde jasně vidět, jak moc ovlivňuje celkový úsudek ostatních první komentář. Kdyby začínal: Je to bezva... ; jistě by tak vyzněly i ty ostatní. Všem by bylo trapně vyčnívat.

No grafická úprava jedna s hvězdou,

myšlenka: docela free

styl: inu řekl bych adekvátní k myšlence, konečně je to psáno z pohledu druhého pohlaví, takže tam jde spíš o tu empatii, to se cení.

jazyková úprava: celkem děs, ale oko laika to nevnímá, takže dílo prošlo.

tedy ten kvil....slovo, které by se hodilo tak do oběšence. Je to takové nepoživatelné slovo. Jo a řvát duše nepřestane ani po smrti. Moje duše bude tak řvát, že všichni špatní básníci ohluchnou. A ohluchne i Kozlová, která bydlela v paneláku o patro pod náma a když jsme ji vytopili vždycky si na nás stěžovala a měla knírek!

Dílo prošlo.

je plna pravdy...hodne dobry dilo...

Když jsem jí četl vzpomněl jsem si na Morrisona z The Doors a jeho sbírku Divočina...(vřele doporučuji)

Musel jsem si jí však přečíst 3x, abych alespoň něco pochopil... Kdybys měla čas, byl bych rád za rozbor, jsem zvědav, kde se moje představy ztotožňovaly s původním záměrem

Opravdu se mi líbí, jak obsah, tak forma nemám co vytknout...

Pozor na některé chybičky v pravopisu; postrádám v tom nějaký rytmus, něco co by mě zaujalo, abych si to někdy přečetl znovu. Přijde mi, jako bys báseň původně psal v češtině a pak ji jen přeložil.

Schválně jsem si tuhle báseň četl častokrát, v různých rozpoloženích. Pro mě jedna z nejlepších tady na Psancích.

to bych řek... čím vášnivější a čím víc bez citu, tím jsou to větší lásky.

Jako miniatura je to všeříkající, snad jsi to ale opravdu neprožila...

Nezapřeš svůj styl. Krásná vyznání a nedá se k tomu dodat nic jiného, než že takový je občas život.

Některé věci nezměníš, a přesto v ně musíš zkrátka umět věřit
ohromne napsany.

jo jo souhlasím s milancholikem je to jak ze seriálu přatelé když joey měl mít na svatbě řeč (s přátel( přijmají dostávají a dávají ) zacházi nachazí přichází to je podoné tam to bylo ale jako vtip tohle je nepovedená báseň

je vážně nádherná

mnohý má zlobivou lásku,
někdy peříčkem pošimrá
jindy drápkem zaškrábe
i slovem umí pohladit

... vyhýbám se cizáckým autoritám,
ty se ale nevyhýbají mně...

jedno z nejlepších děl co jsem tady četla.

je to hezkej medailonek, do nasi sbirky jako stvorenej ,)
**