V tvé odvaze již teď
zlato ryzí se tu třpytí,
co stvořil život tvůj, tak hleď(!),
jak hvězdy jasně nyní svítí.
*
Víš kolik co stojí,
A že zlato
pouze v činech lásky žije.
A též zlatou aureolu má to,
co v srdcích druhých kouzlí tvoje alchymie:-)

all you need is love...to neni jen pisnicka..jo to neni...je to zivotni smer..cil...zivotni zivot...mas pravdu...

nevim nejak co napsat...nechci psat vsehcno bude ok, i kdyz si to myslim...
drz se

vcera to bylo husty, ta bourkaa..

to muzu hodnotit jen z hlediska obsahu....vydrz....

oooooh...děkuji za komentář:D:):P

jako by záleželo na gramatice, journeymane. nebyla sem ve stavu, kdy bych ještě zvládala kontrolovat, jestli mam správně i/y a ostatní gramatiku. pardon.
a ostatním děkuju, za vyjádření, podporu nebo jak to říct, díky:)

:) to je pěkné

Jééé...to je jako můj sen :-)

Díky, Ali, těsně před usnutím jsem si myšlenku nacvakala do mobilu, a dnes přepsala:-))

Shane: Děkuju a trefil jsi to! Původní název byl: Cesty hvězd(či hvězdy cest) nakonec jsem dala ten, který dle mě vystihuje nejlépe moje zadumání...... díky, Míro, díky!!!!!

když budu ignorovat gramatiku, tak vidím opravdu silný téma...

Tu beznaděj jsem taky znala...

...a nepřestávat...:)

jednoduše ti závan té vůně přes monitor posílám...a basta!:);)

...tulit se slovy, duší, tělem...
tulit se...

Kdyby má slova oněměla
a zahalena smutkem dní
vyschlá tak jako louže zcela,
i já byl bych přešťastný,

kdybys přišla a ústa Tvoje
by dala mi útěchy lék,
co rozptýlil by chmury moje
jako Fortůny polibek

a úsměv, něžné pohlazení,
snad i rtíků Tvých sladký med
by změnily se v povzbuzení,
co svět můj změnilo by hned...
;o)))
P.S. Vědět, že někdo něco tak krásného napsal právě mně, byl bych snad šťastný jako mraveneček...;o)

Hvězdy cest nebo cesty hvězd?
Ať tak či onak: "záhada!"
V bezmocné touze svírám pěst,
i mne teď mnohé napadá,
co k dobru mohl bych tu dát,
leč nakonec jen polknu však,
a k básni Tvé Ti blahopřát
spěchám /a taky bodovat!/.

Rozchody rodičů bohužel většinou odnášejí jejich děti, aniž si to bývalí patrneři vůbec uvědomují. Je kus umění být "tátou", když táta už nemá tu správnou "mámu". Ale i takové případy znám!

Ten otazník je tam na místě. Taky bych dodala "Kdo ví?". Dobře napsané a zajímavý nápad, ostatně, jako u Tebe vždy.