|
Ze sbírky: "Balady našich dnů"
|
O mrtvých jen dobře!
Mračna stínů v černém,
pomalu se trousí v sále.
Usedají do lavic a vzlykají,
jak by uctívala zesnulého krále.
Mrtvý sám tam v rakvi leží,
tvář bledá a ruce v kříž.
Dík poslednímu pomazání,
je nyní duše nebi blíž!?
V první řadě stará vdova,
bílým kapesníkem slzy stírá.
Pod zmačkanou bavlnou,
však svůj tajný úsměv skrývá.
Na mysli vzpomínky,
na zemřelého manžela.
Zlo, bolest a utrpení,
které trpět musela.
Pohřební řeč skončila,
tóny hudby se linou sálem.
Rakev jako do pekel klesá,
do pekel a možná ještě dále.
V řadě za sebou pozůstalí stojí,
upřímnou soustrast musí vdově dát.
Ta ač navenek pláče,
na duši se musí smát.
Tu bratr, co se s mrtvým hádal,
služebná, jež na mrtvého potají klela
a desítky dalších, co neměli ho v lásce,
teď pějí na něj slova vřelá!
Mračna stínů v černém,
pomalu se trousí ze sálu.
Dávají tak sbohem,
tomu falešnému smutečnímu bálu.
Mračna stínů v černém,
pomalu se trousí v sále.
Usedají do lavic a vzlykají,
jak by uctívala zesnulého krále.
Mrtvý sám tam v rakvi leží,
tvář bledá a ruce v kříž.
Dík poslednímu pomazání,
je nyní duše nebi blíž!?
V první řadě stará vdova,
bílým kapesníkem slzy stírá.
Pod zmačkanou bavlnou,
však svůj tajný úsměv skrývá.
Na mysli vzpomínky,
na zemřelého manžela.
Zlo, bolest a utrpení,
které trpět musela.
Pohřební řeč skončila,
tóny hudby se linou sálem.
Rakev jako do pekel klesá,
do pekel a možná ještě dále.
V řadě za sebou pozůstalí stojí,
upřímnou soustrast musí vdově dát.
Ta ač navenek pláče,
na duši se musí smát.
Tu bratr, co se s mrtvým hádal,
služebná, jež na mrtvého potají klela
a desítky dalších, co neměli ho v lásce,
teď pějí na něj slova vřelá!
Mračna stínů v černém,
pomalu se trousí ze sálu.
Dávají tak sbohem,
tomu falešnému smutečnímu bálu.
Ze sbírky: Balady našich dnů
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.