Ten maskovaný odkaz som skutočne neobjavil. Možno keby som ho objavil, tak by mi to celé dávalo väčší zmysel. Takto mi to moc nehovorí, no kladný bod máš za úpravu.

Tak tahle pro mě je tvoje nejslabší, tenhle styl mi k tobě vůbec nesedí, volnej verš je dle mě mnooohem lepší.:)

Dušený vzpomínky... Páni, kam na to chodíš? Pro mě za jedna.:)

Jak to děláš, že tvoje "nepravdivý" jsou tak strašně uvěřitelný? To jsem nikdy nesvedla.

Uznale dávám palec nahoru a tiše odcházím... Francouzštinu nesnáším, ale takhle má takovou náladu, že mi tady vůbec nevadila... Krásná.:)

Připadá mi to taky hodně zmatený, ale na druhou stranu - to je přesně ten stav, kterej člověk prožívá. Ale tvoje novější se mi líbily víc.:)

Strašně se mi líbí:
Válka teprv začíná
a v lásce můžou prohrát oba....

To je fakt tak přesný! Prostě tak nějak to je. Moje večery taky hodně dlouho začínaly modrejma LMkama, ale (zatim) jsem skončila - kvůli sobě, jinak nemáš šanci to dodržet... Nebudu ti ale dělat přednášku, že?:-D

S timhle přístupem ti budou kluci zobat z ruky.:) A my normální holky, co si je neumíme omotat, ti možná budem jen tiše závidět.:-D

Taky píšu nespisovně, když to jde víc "ze mě".:) Takže tě chápu. A k básni - máš vážně zvláštní obraty, který mě baví.:) Jsem zvědavá, co dál mě od tebe překvapí.

to co ti hapruje... to že se tě to netýká je vpořádku, žádná věc či myšlenka nedokáže pojmout všechny lidi na světě.
ona ta moje myšlenka bude haprovat hodně lidem. a to je asi dobře. el-slam to řekl asi nejvýstižněji.
co se týče puera. vytvořil si tu nějaké známé, lidi co jej čtou, s kterýma se hádá nebo souhlasí. je to menší komunita, ale stále je to svým způsobem sociální síť. takže ať je puero asociál nebo ne, je v tom zapletený taky, více či méně závislý :).

(mimochodem před vchodem máme sníh odházený. je třeba oddělit od sebe vypravěče a samotného spisovatele :). a to třeba pominu i to, že jsem v hospodě nebyl snad víc jak měsíc :) )

Puero je skoro asociál, takže k seznamování nepotřebuje nic ani hospodu ani internet ani facebook, ale pokud jde o jisté rozšíření pocitu jemuž bylo by se dalo říkati svobodný duch, pak k tomu volí poněkud zastaralejší leč o to spolehlivější prostředky.

Fejeton je pěkný. Jistě se ozve a pochválí ho více lidí se stejným problémem. Jen jedna věc mi tam hapruje. Ty jsi měšťák. Pozadí tvého života je městský živel nad jehož střechami ční Vítkovické železárny. Nuda - sebevražda...toť pojmy změstštělé civilizace. Jako kluk z hor proto oceňuju pravý opak - samotu a prostor a cesty. Takže bych řekl, že nespadám zrovna do kategorie cílové skupiny, pro kterou tenhle fejeton je a o které tenhle fejeton je.

(Mimochodem, pominu-li, že v Ostravě nejsou schopni uklidit sníh z chodníků, je v tuhle roční dobu celkem kouzelným místem.)

každý má něco. asi o tom to je. jen jsem to chtěl dát do nějakého kontrastu, zkonkretizovat to. jsem rád, že vidíš i za to. tvá výtka je asi účelem celého fejetonu. díky za to.

je to hezky a zajímavě napsané třeba to jak popisuješ to v tý hospodě a v to nenaplněné vzrušení na internetu....ale co se obsahu tíče tak si myslim že ukojovat své chtíče v hospodě nebo na internetu je ubohé...proč si vybírat nejjednoduší cestu kterou hledaj ostatní?....svět je zajímavý a zábavný jen pro ty kdo hledaj dobrodružství a zábavu někde jinde než 100metrů od baráku v začouzený knajpě....člověk by měl neustále hledat cesty dobrodružství,hledat sebe sama.zkoušet nové věci a hlavně žít pro život.né přežívat z nudy---nenávidim nudu...

taky..( jsem chtěla dodat;)

nanovo...to by chtěli všichni...je dobře že prší, protože jednou přestane a on šeptat přestane:)

v telce řekl pavel liška "prší"...otevřu báseň a čtu "prší" :D
a jinak hezký dešťový experiment ;)

pravda, kouska chuti mi to sebralo, ale možná, že zrovna teď, po té dlouhé době dám něco do kupy....anebo taky možná ne. Koneckonců výsledek uvidíš :)

Začarovaná duho s vlasy až po pás, tvoje básničky rostou do krásy jako tvá nevinná dívčí postava. Šťastné hodiny biologie o kterých maluješ pastelkou něžnou fantazii na papír. Víc toužíš po úsměvu než po nechtěném dotyku, v obavách z polibku rudneš jak vlčí mák. Kam ptám se, kam letí tvá barevná mysl při psaní, čí jsou ty úsměvy v duze, a až se rozední, co bude pak?

Díky...
máš pravdu, že to neni žádný veledílo, jen taková spontánní říkačka...

snad to nebyl důvod, žes už dobrý tři měsíce nic nenapsala...