Hodina mezi psem a vlkem

Když už se mlčí,
něco se děje,
do výšin pučí,
někam to spěje.
A lampy řádku,
ne a ne odkrýt,
spí na lehátku,
a není fit.

Co na mě mrká,
a stojí v rohu,
touha mě strká,
že k nim mohu.
Ať se nestydím,
popojdu blíže,
a co uvidím,
je stav beztíže.

Jsme jak tři osudí -
na poli chcem´ krákorat,
jeden si zaprudí,
a my se jdeme s ním prát.

Hodina mezi psem a vlkem,
Počátek a konec nedodělkem.
Hodina mezi psem a vlkem.
Hodina mezi psem a vlkem.

V dálce mi mává,
nechce se bavit,
Jak už se stává
nad hrnkem kávy.
Kývneme jak list.
Jenže po chvíli
a už třem kůže,
trháme žíly.

Noc už chce spát,
krade mi deku,
den nechce vstát,
je mu do breku.
Oba se točí,
plácnou si dlaně
a já si připadám
jako pant v bráně.

Všichni tři říkáme,
jak mnohokrát,
na sebe mrkáme,
jsme jako kolovrat.

V hodině mezi psem a vlkem,
v hluboké noci, a ve dni tak mělkém.
Hodina mezi psem a vlkem.
Hodina mezi psem a vlkem.