|
Takové odpolední pozamyšlení, jelikož každý někoho, či něco hledá..
|
Kroužím svou oblohou, slunce mi nevadí
Nejsem Ikar a bláznúm lásku nedám
Čtu řádky a slova mám u sebe, nečekají na večer
Není už poledne, přesto rybu podávám
Brouzdal jsem městem , nikdo se neusmál
Mám své přání, být vráskou na Tvé skráni
Být tou čárkou smíchu, proč ? Jen tak...
Nehledejme život po životě, snad, pampeliška neodkvete
Neznám pravdu, mám jedničku z kotrmelcú
Snít ale musím a toužím, každým dnem
Vrátit se k toulkám, v kraji za kopcem
Být Tvou krásnou vzpomínkou i vráskou zároveň
Nejsem Ikar a bláznúm lásku nedám
Čtu řádky a slova mám u sebe, nečekají na večer
Není už poledne, přesto rybu podávám
Brouzdal jsem městem , nikdo se neusmál
Mám své přání, být vráskou na Tvé skráni
Být tou čárkou smíchu, proč ? Jen tak...
Nehledejme život po životě, snad, pampeliška neodkvete
Neznám pravdu, mám jedničku z kotrmelcú
Snít ale musím a toužím, každým dnem
Vrátit se k toulkám, v kraji za kopcem
Být Tvou krásnou vzpomínkou i vráskou zároveň
no jednou se vše vyjasní a když ne, tak taky bude svíčková s knedlíkem... ;-)
moc spoutaný na mě....nevim jestli to mám brát jako volný nebo pravidelný...
ono takový plácnutí do peří .. hmmm i to radost prověří.. plác sem, a klidně plác tam.. ;-)
...mě nic něříkajici...je to takový placání...muj názor pouze...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Já jdoucí... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Kroky v tichu
Předchozí dílo autora : SLOVA...
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
pocitová [18], elliiisska [18], maksym26 [15], milaren [15], Juřina [14], marion98 [9], Olina1111 [7]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

