Ztraceni v černým filmu

Libovka,.

katitek: Mám pár věcí k formě. První je sjednocení jazyka. Když v jednom řádku použiješ obecnou češtinu a na dalším spisovnou, tak to působí velmi rozpačitě. Přitom to může být celé v jednom nebo druhém.
Rozlámání textu nedělá z prózy poezii, pokud ten lom nedělá nějakou službu. Vezmu-li tohle po verši, čte se to divně. Je to prozaická miniatura. Možná poezie v próze - jako úvod do většího díla. Není to ale poezie.
K obsahu: Objeví se tam pár klišé - slané perly především, ale překvapivě tu moc nevadí. Dokonce i tradiční cigareta, která je v každé mladé tvorbě, tu má docela místo.
A nakonec - apoziopeze jsou TŘI tečky. Nikoliv dvě, čtyři, nebo jakékoliv jiné číslo.

Jinak je to docela příjemné, a jako začátek příběhu by mě to rozhodně naladilo na další čtení.

hezky podaný smutný příběh... líbí...

Ta jemna dokonalost!

Jo,taky se přidávám k těm,co říkají,že je to úplně úžasně napsané:))Ono,je...je to i tak trochu úvaha..na mě to totiž taky tak působí.Však fajne!

moc se mi líbí spojení -
a svoje naděje
rozbíjela svým chováním a zahodila svůj svět do tvýho.... wau !

děkuju:) možná je to tak trochu úvaha... vlastně nevím, co to je:)

Hmm...připadne mi to spíš jak krátká úvaha, než báseň, ale líbí se mi a nejvíc---
Začala hledat osmou beruščinu tečku
Nevrátíš se..
A já ji nenajdu..

Hmm...fajný jazyk, fajný obraty...celkově fajný!