jayjay: To člověk ani neví, zda je to kritika, či ne. Ale dobře jsi to popsal. V podstatě přesně tohle jsem chtěl, aby z té básně šlo ven. Trocha vtipu, nadsázky, ale zároveň také ten chtíč, který až hraničí s morálními zásadami. A ty křivky mladé Venuše. Jak vypadá Venuše asi víš. Nic moc, protože je po několika dětech. No ale když byla mladá, tak musela mít super boky, pevná velká ňadra. Bříško akorát... no... a to přesně vidím, když se podívám na tu, o které to vlastně celé je. Si teď říkám, štěstí, že sem nechodí a nic si tu nečte. Asi by mě sejmula, kdyby se v tom viděla... :-D...

jayjay: Přesně jsi to vystihl u téhle básně. Klidně bych tam napsal, co je vlastně špatně. Jenže to já nevím. Nikdo mi to nechce říct. Odpověď je vždycky stejná. Nic neděláš špatně, to chce jenom čas... =D...

jayjay: Ty jsi vážně týpek... :-D. Jen... kdyby šlo o nové city, tak by to možná bylo lepší, ale právě proto, že jde o ty samé a už jednou se, jak ty říkáš, básnický subjekt, spálil, proto se bojí...

Téma básně, to se musím přiznat, pro mne trochu pozvedá její úroveň. Ale bohužel se báseň nedokázala oprostit od patosu, což je dáno nejspíš tím, že to nemáš jako autor prožité.
Tvůj vlastní pohled na celou věc by to zlidštil. Takhle to působí jako pomník, zbytečný a prázdný, neboť ani není napsáno, komu byl postaven.
Stále ještě tě forma drží a některé verše, hlavně na začátku básně, jsou v její moci. Zbytečná slova jako to, si a podobně.
Verš "Útlak si zažil a slíbil si pak sobě" je absurdní, buď použij si, nebo sobě. Obojí je blbost.

:-D

Vtipný kontrast básně s názvem. Básník na začátku vypadá, že se bude chovat střízlivě. Ale čím dál víc se ponořuje do představ, tím víc se odvazuje.
Odváže se až za hranici rozumnou a milostně přijatelnou, která odhaluje to co předestírá název – prostý chtíč.
Snivou formo dokládá nepravidelná rýmová struktura a volné verše. Do jisté míry je to snesitelné, člověk musí jen zatnout zuby.
Opravdu básník sní o mladé Venuši, nebo to autor používá jen jako prázdný básnický obrat?
První tři verše jsou vůbec velmi zapeklité, protože verš "s křivky mladé Venuše" je naprosto nesrozumitelný.
Taktéž verš "a mě je stále víc a víc.", ač významotvorný, působí v kontextu básně dosti směšně.

Básník stvrdí, že v životě má každý jen jediné skutečné přání. Tím je podle něj "zaujmout tu jedinou", což pokládá do stejné roviny s "Nalézt tu svíci duše,/co jen pro něj bude plápolati".
Přitom se zaměřuje na jednotlivce, patrně se jedná o autorský subjekt, a podotýká, že ač se onen "Míra" zkouší své přání naplnit, nic mu k dosažení naplnění nezabírá.
Básník ukončuje slovy "asi dělá cosi špatně,/ ten náš hloupý Míra.". Jako čtenář si říkám, asi ano. A co? Básník neříká, zda je to tím, že to Míra jenom zkouší nebo zda je to tím, že zkouší špatné postupy, nebo zda je to dokonce tím, že je celá idea "zaujmout tu jedinou" špatná.

Báseň zpytuje vnitřní svět básníka.
V úvodu je nastíněno, jak básnický subjekt přišel o své citové stereotypy.
Nyní se tím pádem potýká s novými city, které chce projevit, ale nemůže, protože se bojí.

"Tak samozřejmě
šťastná"

...dobře ty! :)

jayjay: Matematikou jsi se začal ohánět jako první ty... a když tě to nepřestává bavit číst, tak to čti dále. Pro tvou radost jsem to opravil. Tu symboliku v hlouposti jsi v tom evidentně nepochopil. Ale to bych chtěl možná až moc. Co jsem chtěl básní vyjádřit, jsem vyjádřil. Tak jak jsem to chtěl vyjádřit, jsem také vyjádřil. Prvoplánovost je ve tvém čtení, ne v psaní. A z chlupaté deky? Když se v klidu začteš, zjistíš, že to máš tak na 40 sekund četby. A délka. To je na tvém vkusu. Očividně ho také nemáš zrovna nejlepší... Je to stejné, jako kdybys řekl, že Máj od Karla Hynka Máchy je zbytečně dlouhý, protože se ten děj dá shrnout na jednu stránku...

Poslední dovětek. Nikdo tě tu nic číst nenutí, tak když se ti to nelíbí, tak to prostě nečti a raději se zaměř více na svou vlastní tvorbu. Co jsem tak nahlédl, tak jsem nic světoborného neobjevil. Až se tak stane, budou pro mě tvá slova mít větší hodnotu... ;-)...

Končím debatu...

Díky za komentář

- Matematika: No, a co?
- Zbytek: Tady jasně vidíš, že to bylo málo :-D Je to dlouhé, ale tím, že to je polopatické. Řídké. Prvoplánové. Tedy spíš zdlouhavé. Než se k něčemu dostaneš. Prostě to z tebe leze jak z chlupaté deky, básnický subjekte :-D
A stále neopravený verš "což jsem tak hloupí?" mne nepřestane bavit :-D

jayjay: Vlastně teď mě napadla ještě jedna myšlenka, matematická. Já každou sbírku píšu tak rok a půl. A líbí se mi číslo 21, takže každá sbírka má 21 básní. To znamená 547 dnů na sbírku. Děleno 21, to máme 26 dnů na jednu báseň. A v průměru ani zdaleka nemají moje básně 26 veršů, i když to možná ano, ale některé jsou kratší... =D...

jayjay: No konečně nějaká citace z nějaké literatury. Ale je to vždy polemyka. I v téhle básni jsem hodně veršů škrtnul, protože se mi nelíbily, byly dlouhé, jednoduché atd., ale to snad dělá každý v každé básni.

A to věnování se básni. To je dobré. S tím se ztotožňuji, ale také jen z části. Jak jsem říkal, některá díla jsou taková, že nad nimi více uvažuješ dva, tři dny. A je z toho dvou, tří verší. Ale jiné jsou zase takové, že ti v hlavě naběhnou a jakobys nad nimi přemýšlel už dávno. V hlavě je máš dlouho, ty myšlenky, ty pocity. Jen jsi si to neuvědomoval a oni se sami ozvou a chtějí ven.

Nic jiného v tom nehledám. Ale díky, že jsi kvůli mě prohledával dům, musíš ho mít opravdu velký... :-D.

Bohužel, stále jsi zaklesnutý ve formě, která tě nikam neposouvá a jen tě svazuje. Proč se má čtenář mučit četbou naprosto vrzavých veršů. Kdyby aspoň to vrzání znělo, kdyby neodvádělo od básně. Tak tomu ale není.
Vymaň se z formy, která tě svazuje a zapomeň na rýmy. Nebo si někde zjisti, co to je metrum v poesii, tohle je příšernost. Po formální stránce.
Téma básně není vnitřně probádáno natolik, aby si zasloužilo tolik veršů. Je to dlouhé a řídké, tématicky nečitelné.
Možná by nebylo od věci se občas při psaní sám sebe zeptat, co jsem chtěl tímhle říct?

Na verše se přichází stejně, jako na knihu, kterou jsem právě hledal, abych ti z ní ocitoval.
Celý dům jsem v chvatu prohledával kvůli jednomu verši, celé místnosti jsem převrátil na ruby, pod postelemi jsem hledal, za skříněmi, na střeše... no, samozřejmě, že jsem ho našel na psacím stole. :-D
Tak, ta citace:
"Kdykoli se odhodláš napsat báseň
o jakémkoli počtu veršů
pamatuj
že jí musíš věnovat stejný počet dnů a nocí...

...Každá báseň vyžaduje svůj čas
jako zrození člověka vyžaduje svůj čas
Nedonošená jako s obavou očekávaná
se rodí nezdravá a otupená
Jedna brzy zahyne
druhá trvá na obtíž..

...Protože pravím:
Moudrý básník nikdy na básni nešetří...

...Když se ti povedlo prvních deset veršů
škrtni poslední
a zkus vyjádřit devíti cos napsal deseti
Uvidíš, že jich stačilo osm" Mistr Sun: O básnickém umění

To jsem myslel tím ukázněním se :-)
Abych se ale neschovával za Kolářova slova. Sám říkám, že minimum je po sobě své dílo přečíst, škrtnou první dva a poslední dva verše a celé to vyjádřit v daném počtu.
Dobu jakou verši věnuješ samozřejmě nejde přesně určit. Slova můžou přicházet a nemusí.
Když nepřicházejí, básním bez nich. Když přicházejí moc, vypíšu je. Ale pak je stejně musím probrat a proškrtat.

http://www.polibekmuzy.cz/sandbox/index.php/symposium-clanky/106
-kruh-paty-z-nesmirna-se-slovo-klova

jayjay: Poslední poznámka. Jen by mě zajímalo, jak dlouho musíš nad veršem přemýšlet, aby to nebyl "výlev", den, dva? Pět minut? Deset vteřin? Na době vůbec nezáleží. Jsou díla, nad kterými člověk přemýšlí tři dny v hlavě si je skládá dohromady, ale pak jsou díla, která najednou tak sami přijdou. Nevidím na tom nic špatného...

jayjay: Tomu se neříká výlev, ale inspirace... ;-)... navíc do stylu celé sbírky to zapadá.

A kdybych se chtěl ukáznit, tak to udělám. Jsem ukázněn až až... ;-). A ta báseň je popisem celé dané situace. Akorát teda ten papír byl spíš monitor, ale to už je holt morová rána 21. století... :-D.

tak až se večer setmí
měli bychom...?

jako vždy - nádherný.

:-D Abych byl přesný: Z té básně mě zabolí.
Je dobře, že si to uvolnění pocitů uvědomuješ. Když si příště dáš pozor a dovedeš se ukáznit, bude to i snesitelné.
To, že něco jde z tebe, totiž ještě nemusí nutně znamenat, že to musí být výlev. Výlevy nejsou to, co pro mne dělá poesii zajímavou.
Obraty, které nepoužíváš běžně a jen ti přišly sami? To je charakteristika výlevu jak vyšitá :-D