|
Ze sbírky: "In Vino Veritas"
 21.03.2011 2 953(3) 0 |
Tam na hradbách bývá
Tam, tam na hradbách bývá,
má vysněná malá víla,
anděl srdce mého.
Co však po jiném se dívá.
Je krásná a spanilá
a přinesla světlo
do života temného.
Její srdce pro druhého buší,
jeho bezmezně miluje
a o mě ani netuší.
Však je to tak dobře,
má to tak být.
Když na jejích lících objeví se úsměv,
nepřepadá mě panika,
zášť, či hněv.
Své víle nemohu nic zlého přát,
jen lásku, štěstí a život klidný,
ale vždy se musím jejím směrem zadívat,
abych se ujistil,
že ten druhý je k ní vlídný.
Tam, tam na hradbách bývá,
má vysněná malá víla,
anděl srdce mého.
Co však po jiném se dívá.
Je krásná a spanilá
a přinesla světlo
do života temného.
Její srdce pro druhého buší,
jeho bezmezně miluje
a o mě ani netuší.
Však je to tak dobře,
má to tak být.
Když na jejích lících objeví se úsměv,
nepřepadá mě panika,
zášť, či hněv.
Své víle nemohu nic zlého přát,
jen lásku, štěstí a život klidný,
ale vždy se musím jejím směrem zadívat,
abych se ujistil,
že ten druhý je k ní vlídný.
Ze sbírky: In Vino Veritas
22.03.2011 - 20:16HloubkovyPlavec: Je to hroznej a zároveň dobrej pocit. U mě hrozný v tom, že mě zaplavuje žárlivost, ale dobrý v tom, že s ní dokážu bojovat a přemoct jí... prostě... zvláštní pocit... P.S. Děkuju za komentář...
22.03.2011 - 00:56Přesně tohle jsem zažil. Dobře a procítěně napsáno. Naprosto se můžu s tímhle textem ztotožnit. :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Tam na hradbách bývá : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Jsou Dvě a přitom žádná
Předchozí dílo autora : Vrána, co neuměla létat
