Musím to číst pořád dokola...

- Anotace vysvětluje v básni používaný tvar "anděle", neb "y" bylo vypotřebováno na vyjádření neznámé v kvadratických nerovnicích. Jinak by totiž správně bylo: Hospodské anděly nestvořil Bůh.
A jak dívka zemřela? Zalehl ji ten tlusťoch ze třetí sloky.
- Nálevna nevalné pověsti a úrovně je putyka nikoli putika (další v básni chybějící "y", které spotřebovala hodina matematiky.)
- Nemálo si autorka zavařila refrénem, neboť hledat neotřelý rým na slovo Bůh je věru nesnadno, a krom toho se (v tomto případě) forma jaksi okouká, nic nového nepřináší a působí spíš směšně, protože předvídatelně.

Taková trochu zvláštní mi přijde, zajímavě napsaná, a líbí se mi jak.

Inspirace Poeovým Havranem je nepřehlédnutelná, leč bohužel až příliš přímočará, respektive prvoplánová. Poe to o sobě a Leonoře napsal líp - ve formě, obsahu i logice textu. Toto dílo jeví se mi být kostrbatým nejen v metru, ale i ve verších a rýmech i v logické stavbě textu. Snaha o vytvoření atmosféry vychází naprázdno. A po verši "Sním si návrat za světla" báseň se zcela zapletla.

Já taky děkuji, Lizzie.

Promiň, ale není. Ledaže bys psala návod k použití... Pokud jsi chtěla psát o lásce nebo o milování a něze, tak se ten záměr z toho vytrácí posledním, "vylepšeným" veršem. (A po mém soudu i obrázkem...)

Děkuji za objasnění. Napadá mne ještě, nemělo-li by být jak kapku na okně slyším ho hrát... nebo kdo je kapka na okně?

Napoprvní pohled mne rozčílila formou. Po přečtení mne ročílila obsahem. Když to čtu, je to jako bych jazykem pátral ve tmě po noži. Každý verš je malá břitva.
Báseň je silná, ne silácká. A dost už komentování, jdu raději přemýšlet.

Troufám si říct jediný obstojný výklad básně – tzv. Teorie trpaslíček.
Báseň popisuje život malého trpaslíčka, který bydlí na křesílku na římse (pravděpodobně krbové). Jeho život se odehrává ve snách, mdlobách a v noci.
Překvapivost básně je vytvořena neustálou změnou metra a to často i během verše. Mistrovsky je tajemnost básně dovršena kontrastním příchodem zlaté brože do lože.
Čtenář je na konci utěšen nadějí, že básnický subjekt – trpaslíček – (i když já osobně jako básnický subjekt vidím samotného autora) má před sebou již jen jeden den života.

tvojegps: Asi máš pravdu :D

gabkin: zvláštní že nad jemností jsem při psaní nemyslela...ale jak jsem si to teď ještě jednou přečetla...tak si říkám..."i přes to všechno mám život ráda...":)

Eliška Vobrubová: děkuji moc Eliško!

Eliška Vobrubová: pardon, mělo tam být "na okně"...opraveno...a básnický subjekt slyší hrát toho, o kom si dotyčná osoba má nechat zdát :)

pěkně!

originální :)

Eliška Vobrubová: Není to snad lepší? :/

Co tim chtel basnik rici?

Prvni dve sloky dobre, dalsi dve ztracej

Ať dělám, co dělám, tomuhle nerozumím:
"Jako kapka na koně slyším ho hrát,
že chtěl by tě líbat, chtěl by tě líbat."
Jaká kapka na koně? Koho slyší básnický subjekt hrát?

Lizzzie: Jo, jo s mrožem se svět nemazlí. A když něco chce, tak si to stejně musí udělat sám.