|
Svedeme to na čas...
 22.03.2011 2 870(20) 0 |
Louku a květiny
sežehla zima
sněhové jazyky
už sotva vnímám.
A
pocit déjà vu
neustupuje.
Dřevěný krmelec
a stéblo sena
pomalu mizí
vahou mých víček.
Sněhové jazyky
pálí mě stejně
na holé kůži
jako ten tvůj.
A když otevřu oči
vidím opět tebe
vlastně ne opět
- poprvé.
A
pocit déjà vu
pomalu ustupuje.
Znovu mám cit
nejen v prstech
tuším tvoje tělo.
Budeme spolu?
Ano
Ale vždyť...
Pšt, svedeme to na čas
sežehla zima
sněhové jazyky
už sotva vnímám.
A
pocit déjà vu
neustupuje.
Dřevěný krmelec
a stéblo sena
pomalu mizí
vahou mých víček.
Sněhové jazyky
pálí mě stejně
na holé kůži
jako ten tvůj.
A když otevřu oči
vidím opět tebe
vlastně ne opět
- poprvé.
A
pocit déjà vu
pomalu ustupuje.
Znovu mám cit
nejen v prstech
tuším tvoje tělo.
Budeme spolu?
Ano
Ale vždyť...
Pšt, svedeme to na čas
24.03.2011 - 12:45
Déjà vu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Víno, chléb a hry
Předchozí dílo autora : Letokruhy
