přidáno 09.01.2011
hodnoceno 12
čteno 1058(28)
posláno 0
Byla noc před východem měsíce,zářily jen hvězdy,
v silném teplém větru,kymácely se visoké stromy.
Kráčel jsem divokou krajinou,vnímal kouzlo okolních krás,
noc byla velmi teplá,já ale cítil mráz.

Cesta má neměla konce,já cítil velkou únavu,
jen samé vzpomínky,hroznou bolestí mi tížily hlavu.
Cosi zleho neslo se tmou,já netušil nic,
jednou mě ovládala zima,po druhé zase hyc.

Slzy v očích mě pálily,jak žhavé uhlíky,
jednou jsem zapínal,po druhé rozepínal,kastěné knofliky.
Myslel jsem na milou,měl o ni strach,
v ústech z nekonečné cesty,dusil hořký prach.

Jen okolní krajina,se v temné záři koupala,
cesta byla nekonečná,zdálo se,že chodím do kola.
Lítka rozedraná do krve,smrt na mě dýchala,
zatínala do mě drápy,snad přicházela poslední hodina.

Viděl jsem vše krvavě,mezi stromy spatřil stín,
já netušil zda blouzním,nebo snad jen spím.
Po chvíly jsem vstupoval hloubjeji,do vlnobití zoufalství,
neznal jsem odpověď,snad to bylo nějaké poselství.

Nevím jaké to bylo poselství,štěstí nebo hněvu,
a já dostal velkou chuť,na ranní kávu.
Kol však panovala noc,nikde kolem žádné stavení,
bolelo mě u srdce,v hrdle divné pálení.

Kolem byla stále větší tma,oči se zavírali,
v divokém větru nocí,se divné zvuky ozývaly.
Můj zakalený zrak,se vznášel k nebeské klenbě,
unavený cestou,jsem se už viděl v rově.

Začalo však svítat,v očích se zaleskla jiskra,
ve slunci se leskla louka,kterou rozzářila rosa.
Temný svit noci,se postupně zmírňoval do růžova,
byl už nejvišší čas, hrozně mě rozbolela hlava.

Krajina se počala koupat,v jasné sluneční záři,
po nekonečné noci,se rozlil úsměv ve tváři.
Kráčel jsem dál,do kroku mě vítr hrál,
Každý kopec,každý strom,na cestu stín vrhal.

Konečně jsem došel tam,kam já jsem chtěl,
ale dům mé mile,co hledal jsem,opuštěn.
Únavou a zoufalstvím raněný,jsem k zemi kles,
zavřené oči,a smutně mi zpíval okolní les.

Oči se zarosili,už nechtělo se mi žít,
zmizela bez rozloučení,proč nechtěla se mnou být.
Každý den před spaním,si tuhle otázku pokládám,
snad je mým osudem,už stále zůstat sám.


přidáno 23.03.2011 - 20:21
Marbal Škutin:Máš pravdu i,y se čte stejně sice jinak zni ale jsem rád jak jsi mě povzbudil,díky moc.Na réjpali už taky nekoukám.
přidáno 22.03.2011 - 17:16
V básni jsou hezké prvky, jak líčíš tu noc, to je pěkné. Co se týče obsahu, tak život je krutej a Ty jím musíš kráčet dál třeba sám. Vždyť sebetrápením nic nevyřešíš a na některé otázky hold nikdy odpověď nedostaneš. S tím už se musíš smířit, naučit se s tím žít a nesmíš jen tak život vzdát. A vůbec si neber do hlavy ty kecy rádoby chytrejch a důležitejch lidí o tom, kde se píše jaké íčko. Vždyť se to čte obojí stejně. A že nějaká slípka kvoká, jelikož prý nemůže (rozuměj nechce) dočíst Tvůj text kvůli špatnému pravopisu, tak ji nech kvovat. A piš dál, když Tě to baví a piš srdcem a na nějaké rady lidí, kteří se považují za literární experty nebo si na ně hrají se prostě vyser. Mně se to líbilo a šmitec.
přidáno 22.03.2011 - 16:28
Dott: taki se, zamislým, já jsem totiš taki disgrafyk, tak to snad, poznám.
přidáno 11.01.2011 - 14:34
máš pravdu Dott, asi tomu tak opravdu bude.
omlouvám se za unáhlenou kritiku..!
přidáno 10.01.2011 - 23:33
Je třeba se zamyslet. Netrpí autor třeba nějakou těžkou dyslexií, dysgrafií?
přidáno 10.01.2011 - 19:34
Díky,ja vím,že s češtinou jsem na štíru,mrzí mě to ale těch chyb se nedokáži jaksi vyvarovat.Je my jasné,že jsi odemně už něco přečtl,tak víš,že v mých básničkách je můj život.
přidáno 10.01.2011 - 19:25
Za chyby se omlouvám,přišel jsem o někoho kdo mi dělával karikaturu,mrzí mě to.
přidáno 10.01.2011 - 18:12
puero to shrnul pěkně, nejpíš není co dodat, když si odmyslim pravopisné chyby obsah se mi líbí.
přidáno 10.01.2011 - 12:18
hm. zbytečně moc slok. a navíc o tom stejným. nemluvě o spoustě chyb ve slovech..
podruhé už bych to přečíst nezvládla.
přidáno 10.01.2011 - 10:49
ne-e, skončila jsem u lítek...
ale co, literární server je literární server a jsme amatéři, třeba je někdo, komu tenhle stil vyhovuje a třeba i líbí...
jen ohledně rad: začala bych básně zkracovat a zužovat...
přidáno 10.01.2011 - 10:26
visoké stromy...opravdu, hned ve druhém řádku?

nejvišší čas...ano, už je opravdu nejvYšší čas přestat svá díla vystavovat, protože pokud by si z tebe vzal někdo příklad, považoval bych to částečně za můj neúspěch ohledně poslání tohoto amatérského literárního serveru (vážně začínám uvažovat o pročištění a přidělování přístupu na základě pozvánek a vstupního testu skládajícího se z ukázek alespoň dvou děl)

skutečně...je to ZOUFALSTVÍ
přidáno 09.01.2011 - 23:23
Přečetl jsem to celé.

Zdenku, máš neuvěřitelný talent, psát měkké i tam, kde má být tvrdé a naopak. Ale na tohle jsi už hluchý a já to moc dobře vím, proto ti raději setřu obsah. Aby se ti taky jednou dostalo konstruktivní kritiky, která by se nazaobírala jen čistě tou šlupkou - formou, ale taky obsahem tvých básnických veleděl a abych tak řekl, poskytla ti jakousi sondu do tvého vlastního tvůrčího ducha. Tedy slyš:
Tvá báseň nám (respektive mně samotnému, neboť pochybuji, že se tu objeví více komentářů) poskytla zajímavé téma. Totiž okamžik, kdy muž ztrácí pevnou půdu svého soužití s ženou pod nohama. Ba co více!! - naskytl se zde pohled do prázdného domu, který měl býti přece naplněn přítomností božské bytosti opačného pohlaví! Ta zrada! Ta chyba v systému a ten nekonečný údiv a zklamání nad tím vším! Jak veliká, leč tragická chvíle!
Želbohu kladu si nutně nezbytnou otázku, zda jsi tento motiv pojal šťastně. Líčením okolní přírody, která nemá žádnou souvislost s příběhem, snad jen navozuje studeno-vlažno-teplou-okluzní atmosféru, jakož také líčením aktuální sebereflexe v každé větě, zbytečně odbíháš od toho hlavního k něčemu ne příliš podstatnému - totiž k hlavní postavě. Tato báseň přece není o tom muži, co se potí a je mu hyc, ale má naprosto nepřirozeně ještě chuť na horké kafe, nýbrž ústředním bodem programu tohoto díla je TEN TRAGICKÝ OKAMŽIK. Okamžik prozření z vlastního omylu. Okamžik osamocení a duševní prázdnoty. Obávám se, že zbytečnou rozvláčností se tento aspekt básně vytratil do ztracena. Šlo by to napsat ne v jedenácti slokách, ani v osmi. Stačily by tři. A jediné oko čtenářovo by nezůstalo suché.

Jsem zvědav, bude-li míti tento komentář odezvu. Pokaždé když tě čtu a všimnu si té číslovky za tvým nickem, pojme mě takový dobrý pocit, že jednou budu opravdu velmi velmi slavným básníkem.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
ZOUFALSTVÍ : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : S JINOU NÉ SPÁT
Předchozí dílo autora : OČI TVÉ

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku