Slintavý pes

Když jsem šel jednu ranní nedělí po chodníku, pro housky a kus másla, potkal jsem slintavého psa. Ten šedivě ochlupený pes skočil na mé kalhoty a nemilosrdně začal slintat. Byl to pes mysliveček, takže moc dobře věděl co dělá. Když už jsem měl kalhoty poslintaný od shora až ke kotníkům, vykřikl jsem dost! Psa jsem chytnul za žluty obojek, a půlovou silou odtáhl od svého těla. Ten pes se mě asi bál, protože se otočil a utíkal do blízkého zámeckého parku, kam mimochodem chodím pro housky a kus másla. Po pěti a půl jedný minuty jsem vyšel z obchodu s houskami a máslem a představte si milý čtenáři že pes o kterým jsem psal už dříve tam stál – no asi rád kalhoty. Ale ze psa jsem neměl strach protože už vyčerpáním ani neslintal. Když jsem se přiklonil abych ho mohl pohladit...Možná se teď divíte že bych hladil psa který mi oslintal kalhoty až na kůži, ale kdybyste viděly ty jeho očička taky byste neodolaly. Ovšem když jsem vztáhl ruku na jeho hlavu, tak z jiho-západu na mně skočil velký černy pes - nejspíš to měly naplánovaný. Ja spadnul na kolena a pote na svůj levý bok a ten roztomilý pes, který mi nejdříve oslintal kalhoty, vzal moje housky a oba dva psi utíkaly co nejkratší cestou od obchodu. Ovšem já běhal na Spartě stříbrnou medaili, takže jsem se za nima vydal co mi síly stačily.