Možná by tedy nebylo od věci oba díly nějak oddělit, aby se tam ta geneze díla jasněji ukázala. Ale to je spíš grafická záležitost... Otázka je, jak a lze-li to tady nějak udělat.

ach, Liz! :))))

Navzdory tomu, že hlavní hrdina je do někoho BLÁZEN, jak napsal Puero, líbí se mi, že mu (tedy hlavnímu hrdinovi) zůstává (stejně jako autorovi) smysl pro obsah a formu, neupadá do pathosu, a v kategorii i "láska - vyznání" si zachovává osobitou poetiku, nadhled a smyl pro jemný humor. Jemný humor a to, že autor nebere sám sebe tak vážně, pro mne reprezentuje poslední verš třetí sloky, který je v tomto vznešeném tématu najednou jakoby odjinud. Jakoby v kontrastu s předchozím a následujícím textem, ale vyvolává u mě tak přesnou představu malého dítěte, jež ošetří následky případného pádu právě takovým způsobem - nesesype se, nezhroutí se - a v tu náhle ten do rukávu utřený odřený nebo natlučený nos není tolik odjinud, jak by se na první pohled nmožná mohlo zdát, protože všechno je možné, lze dojít k cíli... jen přinutit měsíc, aby ohřál zemi, nelze...

Eliška Vobrubová: Áno, dalo by sa povedať, že je to dielo, ktoré ma charakterizuje, ako aj smer, ktorým sa v budúcnosti bude moja básnická tvorba uberať. Ďakujem za pozitívne hodnotenie mojej tvorby. To človeka poteší :)

ioreth: Taky se mi líbí - a nejen konec - jistěže: krásně korunuje dílo.

(omlouvám se, že je komentář na pokračování, dopsala jsem ho, ale někde jsem byla zrazena technikou, když jsem zadala upravit... tedy něco jsem udělala špatně, ale nevím co... a text se neocitl tam, kde jsem ho chtěla mít, zmizel někde v propadlišti matrixu, takže znovu píši sem, zkusím to zrekonstruovat...):

...bych si dovolila vnímat text jako krédo nebo motto tvého básnického, a snad i životního počínání, což usuzuji z toho, jak na mne působí jednak Havraní sonet - a jistě není náhodou, že je to titulní báseň - a jednak další sonety této stejnojmenné sbírky.
(Současně si uvědomuji výhodu svého časového dostupu, který mi umožnil přešíst si celou sbírku najednou, zatímco předchozí komentátoři se vyjadřovali k jednotlivým básním tak, jak jsi je postupně zařazoval.) Zároveň je pro mne tvůj Havraní sonet (i ty následující) důkazem toho, že tato forma není vyprázdněným přežitkem a že záleží na tom, kdo, jak a čím onu formu naplňuje. Myslím, že tobě se to daří dobře. Změna schématu rýmů ve čtrté sloce mi nepřekáží, ba dokonce vnímám tuto změnu jako jemné a nenásilné upozornění na to, o co v textu jde, jaká je pointa a vrchol výpovědi ... čtenář je "přinucen" zpozornět...

Připojuji se ke všem předchozím komentátorům, kteří tě za Havraní sonet chválili; a když jsem napsala k tvé básni Ohrozený druh, že je to báseň - vizitka, tady bych

:) krásný přeji ti to z celého srdce

Ts ts ts ... :-)))))

Kleriska.KX:
ooo.. Dekuji, to je od tebe mile, mon amour.. :)
/Mno, nekteri lide jsou nechapavi.. :D../

To je roztomilý :)
Přeju vám to, moc.. Jste nádhernej pár.
/ vynechala bych větu " Ano jsou to váhy. " myslim si, že je to víc, než jasný :) /

To bych ti neudělal, ale postupuj poslední dobou dost pomalu. :)

Je to opravdu takové jednoduché, jak píšeš v anotaci, nikoli však plytké, za což ti patří pochvala. Opět se potvrzuje, že v jednoduchosti je krása. Je to upřímná a hravá výpověď, skoro bych řekla básníkova vizitka - v tomto smyslu se mi líbí zejména třetí sloka.

Teta Múza mne zaujala na první přečtení a toto zaujetí a potěšení se dostavovalo opakovaně i při dalších čteních této básně. Oceňuji přehlednost a logiku textu, jeho lehkost a přirozené plynutí od začátku ke konečné pointě, a to v logice stavby textu i v rytmu.
Z textu vyzařuje jemný humor a nadhled, který dovoluje autorovi vypořádat se bez pathosu a všelijakého jiného "poetického harampádí" se setkáním s Múzou i s krásnou slečnou.

Básnička pěkná, zvláštní když člověk něco udělá tak až potom zjisti, že je to špatně, hlavně, že to víme co ty na to.

...hlavně třetí strofa*

wow...to je užasný :) moc hezká báseň a angličtina taky moc dobrá :)

LUKiO: Děkuji, náčelníku, že ses mě zastal.

slnečnica: :)

Moc pěkné, hlavně pravdivé zřejmně naší vládě je to jedno, ale my co přírodu milujem, máme strach vyjít ven, naco máme zběrné dvory když všude v lese, v řecé se smetí válí, styďme se, trempoval jsem dokonce i skautoval a hodně si toho všímal, ale takových je málo kdo vyrazí ven aby udělal něco s tou vodou a s těmy lesy.