milé, křehké..

miroslawek: Ano..já jsem tou bystřinou a ty tím veletokem...já vím, ale ať se snažím jak chci, tak jsem pořád divoká a pořád bublu a skáču a dovádím. :))
Nevím , jestli se mi podaří být někdy jinou...
a na oplátku budu citovat zase já, z Bible, dejme tomu : Překlad nového světa.
" Ať ke mně malé děti přicházejí a nepokoušejte se je zastavit. Boží království totiž patří takovým. "
Možná jsme my dva pravým opakem...já velmi spontánní a divoká a ty velmi moudrý a uvážlivý...

vždyť je to moc milé (-:

víš co a mně se líbí že se nad tím takhle zamýšlíš a máš potřebu to vykřičet, jak jsi šťastný a spokojený, držím ti palce, báseň je těžce amatérská, vždyť jsme amatéři

já jsem z ní unešená, a ten název a forma básně, tiše žasnu

tak tahle se mi janubalinko moc líbí, taková křehoučká (-:

Moc krásně napsaná, plná citu a jemných hezkých obrazů... :-) Dávná dětská bezstarostnost... taky bych tipovala babičku.

Mě uchvátila. Naprosto.

puero: přízvuky jsou přece v jakékoli básni, v každé promluvě. Pokud se tážeš, co tento konkrétní text má - nemá za cíl, může - nemůže ukázat, sdělit... když tak o té otázce přemýšlím... já vlastně nevím. Ale když už jsem v těch citátech, tak tě také jedním oblažím:

Neschopnost prakticky odlišit nejzákladnější rozdíly v literatuře, tedy rozdíl mezi fikcí a skutečností, mezi hypotézou a tvrzením nebo mezi imaginativním a diskurzivním psaním vede k "falešné představě o záměru", k představě, že hlavním záměrem básníka je sdělovat čtenáři nějaký význam a hlavní povinností kritika je tento záměr zachytit. Slovo záměr je přitom analogické: předpokládá vztah mezi dvěma věcmi, obvykle mezi koncepcí a činem.... Podobné pojmy patří jen do diskurzivního psaní, v němž je nejdůležitější shoda verbální kompozice s popisovaným objektem. Básník však chce vytvořit především umělecké dílo, jeho záměr lze proto vyjádřit jen nějakou tautologií.

(Northrop Frye, Anatomie kritiky, Host 2003, str. 105 / Anatomy of Criticism, Princeton University Press, 1987)

taron: nic proti tomu... i ve vší nesouvislosti tvých myšlenek. Dovolím si jen zareagovat citátem:

Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. (Ze starého německého mystika).

Je tiefer sie wohnt, je tiefer sie ist. To je řečeno o duši, anebo o lásce, o předmětu duchovních minesengerů. Jak to přeložiti do češtiny? Doslova: čím hlouběji kdo bydlí, tím šířeji se rozkládá.
Anebo: čím hlubší, tím vzdálenější.
Anebo: čím jest kdo hlubší, tím jest i nesrozumitelnější.
Anebo: čím jest kdo pokornější, tím jest i moudřejší, pokročilejší, jest dál, nežli člověk domýšlivý, nadutý a hloupý, neboť prameny moudrosti, jako všechny prameny, tekou dolů. Čím jest kdo mlčenlivější, tím jest i hlubší; proto horské bystřiny bublají, štěbetají jako housata, ale veletoky majestátně plynou, takže se zdá, že vůbec neplynou, že jsou reakcionářské, zpátečnické, nepokrokové, opatrnické - jako by hluboké a jedině užitečné bylo to, co skáče ječí a řve a jako by ta mnohočetná ozvěna v tupých lesích a skalách náležela té splašené mělké bystřině!

(Jakub Deml, Česno, tuším 1925)

Začátek se mi líbí. Budí zvědavost po pokračování. Z převracení květináčů bych intuitivně podezříval nějakou kočku, ale může to být úplně jinak.

Převlek za děti je rozhodně zajímavý nápad - desetiletý kluk s tím nebude mít problém. :-D Zajímalo by mě, jak asi povedou výslechy...

Pěkná básnička :-)

Severak: Zajímavý postřeh. Ve skutečnosti předpokládám, že skoro všichni ve třídě jsou potomky imigrantů - EDDR vznikla v roce 1993 a měla původně jen kolem tří tisíc obyvatel; z nich navíc pro nespokojenost s eichlerskou politikou alespoň tisíc emigroval. V několika imigračních vlnách se do roku 2010 zvýšil počet obyvatel na zhruba 25 tisíc, takže imigranti výrazně převažují na původními obyvateli. Při imigraci do EDDR si lidé volí nové jméno a příjmení.

Pěkná :-)

Líbí se mi :-)

Severak: Děkuji. Odpověď na tuto otázku už hledám hodně dlouho a moc mi to pomůže. Původně jsem se snažil vyvážit nenormálnost většiny studentů právě postavou Jany Zlomilové. "Jana Zlomilová" mi připadá jako docela normální jméno a i její chování se v mnoha ohledech snažím držet co nejnormálnější. S reáliemi je to problém, ty moc omezit nepůjde. Když přijedeš do Číny, bude tam prostě normální jíst hůlkami a místo knedlo-zelo-vepřo dostaneš kung-pao a s EDDR je to podobné. Nevykání v Ally McBealové je, myslím, spíš otázka překladu. V angličtině snad ani žádné tykání není, tam člověk řekne vždy "You are", nikdy "you is" nebo něco podobného.

Ale chtěl bych si vzít příklad z Harryho Pottera - tam je také šílený svět, kde jsou samí čarodějové, trojhlaví psi, obři a poloobři, pohyblivé fotografie a další nenormální věci, ale J. K. Rowling se podařilo udělat "nenásilný úvod", díky němuž se člověk ani v tomto divném potterovském světě, kde si musí dávat pozor, aby ho nesežrala učebnice, necítil zmatený.

Pokud používáš podobné metody jako já, držím palce i já Tobě a ještě jednou Ti moc děkuji. :-)

To má být to dílo, které ukazuje výhody přízvuku?

Pěkná básnička :-)

Pěkná :-)

je nádherná!
/o barvě na prstech jsme nedávno taky mluvily. Prej by to byla modro zelená.