|
Věnováno dívce... pro kterou jsem žil. Vím že toho není mnoho... Promiň
|
Poslední den v životě,
ten chci strávit s tebou.
Daleko a já v nicotě,
Ten chlad, ruce mě zebou.
Zapomeň na ty chvíle,
prosím... buď silná.
Už jen poslední míle,
pak ty snad budeš volná.
Miluju tě ještě víc,
ty jiného ale máš.
Já křičím z plných plic-
LASKO! za pravdu dáš.
...
Kéž odpustit by jsi mohla.
...kdyby odpustit se dalo.
Zapomenout, co vše se stalo.
Lituji, teď jako svůj kat.
...kdyby lítost pomohla.
LASKO! jak moc mám tě rád.
Odpusť... =,(
ten chci strávit s tebou.
Daleko a já v nicotě,
Ten chlad, ruce mě zebou.
Zapomeň na ty chvíle,
prosím... buď silná.
Už jen poslední míle,
pak ty snad budeš volná.
Miluju tě ještě víc,
ty jiného ale máš.
Já křičím z plných plic-
LASKO! za pravdu dáš.
...
Kéž odpustit by jsi mohla.
...kdyby odpustit se dalo.
Zapomenout, co vše se stalo.
Lituji, teď jako svůj kat.
...kdyby lítost pomohla.
LASKO! jak moc mám tě rád.
Odpusť... =,(
01.04.2013 23:29
miroslawek: pravda.. nicméně tvé archivy (jako ostatně každé archivy) ještě mají co říct :-D
01.04.2013 23:14
Severak: s tím polemizovat nechci, ten text je ovšem 12 let starý a za tu dobu se v mé tvorbě ledacos událo, bylo by divné a smutné, kdÿby ne... že ti výsledek není po chuti mne zase tolik netrápí ;)
01.04.2013 18:34
Tajemný: vidíš, a já si toho dnes nijak nevážím... ne pocitu, který mne k tomu vedl, ale textu samotného... balada villonská, jak cukrář kremroli, kdykoli na požádání... to není žádné umění...
01.04.2013 18:30
Severak: to nestojí za to, takových mám stovky... byť osobní to je, bezesporu... jako všechny...
31.03.2013 20:38
Kdyby bylo co odpoustet... Snad jen dech a proto se neomlouvej... A zapomenout nelze. To ja prosim odpusteni, kaji se jak jen lze...
31.03.2013 20:16
Smršť tahů smyčcem po strunách
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat
Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat
Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat
Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat
bolest mi v duši hraje
hraje si s vichrem v korunách
v bouři mým slzám laje
když oknem z úst mi vlaje
přestane náhle vítr vát
z hříchu se tiše kaje:
Bylo tak krásné milovat
Vycítím těžký splínu vzmach
jenž stoupá s vůní čaje
čaje co vařil z hořců krach
ten hrubě drsný frajer
piju v chuť nedoufaje
na dně smím žízeň uschovat
ať steskem ve mně zraje:
Bylo tak krásné milovat
Srdce mi barví zmaru nach
sníh žalu na něm taje
taje a stéká po runách
veršů bez konce kraje
leč kámen ve mně zná je
vlastně ty konce nechci znát
chci plést si jinotaje:
Bylo tak krásné milovat
Vyschla nám šťáva z ráje
nedáš už lásky ani watt
ve mně však stále hraje:
Bylo tak krásné milovat
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.