HLADOVÁ

Začátky, jako i naše, nejsou vždy lehké,
nekloužou se po kapkách olivového oleje.
Přesto jsme spolu zdolali již patero hor
starostí, vzteku, veselí, vášně a milování.

Našel sis mě schovanou mezi vinicemi,
a přes všechny ty těžkosti vytrval, odpustil,
přijal mne takovou, jaká jsem do svého života.
Přivedl sis k sobě ženu komplikovanou.

V posledních dnech mi však nezbývá dechu,
vytlačuješ mi ho z plic neustálými otázkami,
podezříváním, výčitkami, zákazy a ultimáty.
Má volnost dlouho vzdorovala a je znavena.

Svou nedůvěru a žárlivost krmíš naší láskou,
vzpomínkami, cpeš jí do chřtánu společný čas,
obětuješ pro ni spánek nás obou… a ona je stále
hladová. Zbývá jen ukrajovat ze mne samé.

Řezej, řezej, řezej ještě chvíli, zatím to stále
mohu vydržet. Netvoříš smrtelné rány, jen ty,
co pálí a dlouho krvácí. Až narazíš na kosti,
zjistíš, že ji nikdy nenasytíš, nebude mít dost.

Podíváš se… a najdeš už jen torzo bez života…