přidáno 31.03.2013
hodnoceno 3
čteno 1243(23)
posláno 0
Kámen po kameni, slézám dolů. Občas se podívám nahoru, jestli tam stále jsi. Po pár dalších metrech slyším, jak běžíš za mnou a snažíš se mě chytit, vytáhnout zpátky a udržet mě tam. Chytáš mě za ruku a snažíš se mě otočit čelem k tobě. Povedlo se. Hledíme si do očí a konečně v nich vidíš, že já musím jít dál. Do hlubin, zpátky.
S otevřenými ústy mě pouštíš, zklamán vším.
"Přátelé", jak já nenávidím toto slovo a hlavně, když vyplavou z tvých úst. Tady je má konečná zastávka, vystupuji, ty jeď dál.
S bolestí na hrudi, postupuji stále, po zatím pevných kamenech. Bolest mě svazuje, pocit světla zmizel, jak jen dál?
přidáno 29.04.2014 - 00:26
je to sprosťák !
přidáno 01.04.2013 - 22:15
Krasné...
přidáno 01.04.2013 - 15:12
auva, stručné, jasné, výstižné...chjo :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Vůně strachu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sáček bolestí
Předchozí dílo autora : Křehké pírko

» narozeniny
Reiko [14], lk.firefox [13], Crystal [10], zlatesvetlo [8], Maureen [8], ZaZu [2], Tomáš Černý [2]
» řekli o sobě
Singularis řekla o Severak :
Programátor, obdivovatel veřejné dopravy. Mívá (pro mě) krásné, zajímavé a netradiční nápady. Nebojí se experimentů, občas vystavuje i záměrně nedopsaná díla. Dobře se mi čte.
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Tématická soutěž

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming