Jestě k objasnění, nemyslím si že píšeš o fyzickém týrání a rozhodně si myslím žes do básně dostala přesně to co měla vyjádřit, a doufám to co chybí a to co přebývá s tím se vypořádáš, musíš i když šrám to zanechalo a velmi silný, je to opravdu silná báseň a zoufalý pocit

Hanulka: Hani děkuji za komentář.

LadyLoba: Díky za návštěvu.

Ach Leslie, je to smutné, moc, smutné, nedávno jsem napsala báseň, začátek je o mně, jak jinak:-) a pak o týraných ženách, ještě jsem ji nevložila, ale po pravdě tahle báseň, mnohem lepší mi ji připomněla. Je opravdu smutné si takhle připadat, ale ten pocit dovedu pochopit. Snad za vše! Taky jsem napsala vyznání jak si mě stvořil...bylo to vyznání a teď psávám o tom jak se rozpadám...a myslím tedy že opravdu chápu...a napsala jsi velmi nápaditou pocitovku

Orionka : slova mají sílu poezie a melancholie, jako zoufalý výkřik krajinou, která už prošla příliš mnoho změn a zásahů. Obraz drsné reality lidského vlivu na přírodu, smíšený s nevyhnutelným očekáváním budoucnosti, která může a nemusí být bez nás. Možná je to smutek, možná vzdor, ale určitě to rezonuje hluboko ! To je můj pohled na tvou báseň. A líbí se mi, jak si to napsala. Díky.

Dandy : vyjádřil si silné emoce a důležitou myšlenku o vzájemném respektu a vnímání jeden druhého. Lidé často touží po hlubším spojení, po tom, aby byli chápáni nejen povrchně, ale i na úrovni svých citů a myšlenek. Třeba se ti vyzpovídala kamarádka. Je to ze života. Díky.
JInak : „Sedět“ se běžně používá pro fyzické sezení, halt to není dle jejího gusta. Pa

LadyLoba: To je dost klidně možné a budu ráda, když se mi pokusíš nějak objasnit, jak jsi to myslela. Možná jsem to jen nepochopila já a zvítězila frustrace z toho, že tomuhle problému všeobecně vážně moc lidí nerozumí, což je pochopitelné, ale zároveň dost těžké.

Leslie: asi nedošlo k porozumění ani komentuje ode me

Miňko: koiška: Hanulka: Jozef Brezovský: Dandy: LadyLoba: Nějak nevím, co na ty komentáře říct. To je mýtus romantické lásky v naší společnosti rozšířený natolik, že vám stav popsaný v básni přijde normální nebo dokonce žádoucí? Možná jsem to jen napsala tak, že to je pro běžného čtenáře neuchopitelné. Rozumím tomu, že pokud si něčím takovým člověk neprojde, asi si to vůbec neumí představit, pokud nemá hodně nastudováno v oblasti psychologie a psychopatologie. Ale i tak si říkám - pokud někdo někoho opakovaně rozkládá a zase skládá dohromady s tím, že z toho rozkladu nakonec vzejde jiný - nejen že ho "pachatel" připravuje o ty části osobnosti, které mu byly vlastní, ale ještě mu tam postupně podsouvá to, co je v jeho vlastním zájmu...určitě bych to nenazvala obohacením. Spíš vymýváním mozku.

Ale jak říkám, je to složité téma, se kterým asi moc lidí není obeznámeno, a zjevně se mi to nepodařilo dostat do básně tak, jak jsem zamýšlela. Už takhle mi to přišlo moc polopatické a zjevně ne, takže si beru ponaučení, že předat tohle téma většině čtenářů básní mi prostě moc nejde.

Každopádně díky všem za přečtení a za to, že vás alespoň zaujala, když už nejspíš nedošlo k porozumění.

Zajímavé, tahle mi nesedla ... ale třeba to sedne jiným ...

Drsná... výstižná a velmi aktuální. Moc se mi líbí.

je to hluboké...opravdové

Krásna úvaha

Leslie : rozumím ...

Homér : navštívil jsi Jablonec ? Ano smutné. Já jsem se tam narodila, když vyhnali moje rodiče do pohraničí. Bývalo to krásné město, úplně ti rozumím.

koiška : ano, nikdo nám je neprozradí...

koiška : děkuji za zastavení.

Psavec : Milánku, zamýšlíš se nad různými typy ženské krásy.
Vtipné, lehce satirické, líbi se mi a díky.

Yana. Děkuji, že jsi při čtení zaujatá (nezaujatá). Poctivá cesta ke štěstí dlouhá. A když se pak ohlédneš zpět, tak nevidíš začátek cesty na kterou jsi se vydal. Ti, kteří to pochopí jsou šťastní a Ti, kteří ne, musí
jít dál. Hezký den. Miras

Snad vám to vydrží.