|
|
už zakázala jsem si kontakt
ale myšlenky jsou stejně marný jako hluchý
a zakázat je neumím
neposluchy
pořád mi utíkají za tebou
a já je honím zpátky
do bezpečí
do ohrádky
a ony skáčou přes plot
podhrabávají se
prchají v přestrojení
prý chtějí svobodu
a je jim fuk
že mě tím zavírají
do vězení
ale myšlenky jsou stejně marný jako hluchý
a zakázat je neumím
neposluchy
pořád mi utíkají za tebou
a já je honím zpátky
do bezpečí
do ohrádky
a ony skáčou přes plot
podhrabávají se
prchají v přestrojení
prý chtějí svobodu
a je jim fuk
že mě tím zavírají
do vězení
Výstižně vyjádřeno, super. Výborná pointa/kontrast v závěru. A kdo z nás to nezná, že...
Zajímalo by mě, kdo si co představí pod tím „tebou“. Mě by to pasovalo na návykové sociální sítě, ale u některých lidí by to mohl být i nějaký člověk. Rozhodně zajímavé téma k zamyšlení!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Sama sobě bachařem : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Předchozí dílo autora : Zima jedna báseň

