Ponurá? Proč ponurá? Melancholická. Ano, snad melancholická. Ale Freud ve mně tam vidí jeden skrytý erotický symbol za druhým. Ve světle tohoto pak ti ptáci, co se rvou do úst.. no, ušklíbám se nad tím začátkem. Ale krása poezie tkví v její významové pestrosti, ve slovech, které v každé individuální mysli vykreslí docela jiný obrázek. Ano, poezie je velkorysá.

Měla bys mít na psancích vlastní kategorii v roletce.

Hezké. Jo a krátké! Jako ty klíčky od auta.

Zajímavý je ten obrat, že ledovce srdce už zahájily tání. Ten činný rod. Třeba já vnímám ledovce a příroda zřejmě taky, jako cosi, co se aktivně vlastním přičiněním nerozpouští. Proč taky. Ledovci je ve své formě dobře. Potřebuješ k němu něco jiného. Něco co je roztaví. Podle všeho tedy je nablízku ten onen, který ledovce roztavuje. Nebral bych mu zásluhy. Přináší přece jaro.

Pěkná.

Tohle je skvělý. Moc hezký myšlenkou a výborně poskládaný

Leslie: Já vím, ale báseň nejsou studijní materiály, abych je četl víckrát za sebou. Cením tu hloubku, ale mám raději kousky, který mi rozbouří myšlenky na první dobrou a ne abych v nich musel něco hledat a pátrat pro pravým smyslu. Dobrá báseň je jako klíčky od auta, který ti nakopnou myšlenkový motor. Hrabat se v motoru už mě tolik nebaví.

Neu: Já myslím, že dlouhý je to naschvál. Forma odpovídá obsahu, dokresluje ho... já to třeba úplně celý četla dvakrát za sebou.

Je to takový silně sugestivní a vtahující. Ale ukrutně dlouhý. V půlce jsem měl dost

Napsané podmanivě. Zamyslel jsem se a nejprve nic. Pak jsem ustrnul... Mám rád pouhé kouzlo okamžiku, jsa již bez budoucna.

Leslie: Moc děkuji a vážím si.

Milá... zvlášť ta část s metením, tam se nacházím...

První polovina úchvatná, v druhé mi malinko zakolísal rytmus. Ale celkově je moc dobrá, těžká, ale hezky napsaná. Nejvíc se mi líbí ten začátek. Přemýšlím nad tím názvem...

Krásně vystižený život, stárnutí, změny v čase... uff, ještě ji vstřebávám a ještě asi chvíli budu. Ta bezvýznamnost a malost lidské počínání v moři času...zastudila. Je vlastně krásná a depresivní zároveň. Zmizíme, jako ty stopy v písku...

A je zajímavá stylem, u kterého bych snad výjimečně nepoznala, že je tvůj. Ale líbí se mi, hezky plyne, jako moře, jako vlny... díky.

Hanulka: Díky moc. Tvá reakce mě potěšila.

Mlčeti Zlato : ponurá, ale krásně poetická meditace nad ztrátou a hledáním smyslu. Odpovím takto : "Křídou stírám hranici mezi tmou a světlem Z kostí skládám most přes mlčení v nás Bláto tiskne své stopy do mého klidu. A já čekám, až bílá čára protrhne noc." Zaujala a díky !

Yana: Psavec: Orionka: Miňko: LadyLoba: koiška: Dandy: Díky moc všem za přečtení a reakce...

LadyLoba: Neboj, ty budeš vždycky na prvním místě. Spíš dřív jsem měl i jinou úpravu, psával jsem takzvané litánie. Občas bylo každé první písmeno na řádku psáno velkým písmem, och, hanba. Teď to zas nesmyslně flákám do čtyřverší.

Yana : děkuji

Homér to trefil, jasná zpráva.

Inflagranti.

Žhavé představy.