Psavec: Dandy: děkuji, mně v tento čas jdou nějak lépe ty smutné, i když realita je jiná, ale kdo ví ...

Já též.

Posmutnělá.

Hezky aktuální.

Čas vzpmínek a rozjímání.

Návrat,smutné ale pravdivé.

Hmmm...Krásná myšlenka

když se umí...dík

krásný,dík

Růže je krása která však bolí.
Růži tu krásnou múžeš jen dát
té co máš tak rád.
Pokut však opadá zcela jí
okvětí,vzpomínky jak noční
motýl kolem jen
proletí.

puero: Díky za zpětnou vazbu. Víc by toho určitě šlo, ale i když to tak nevypadá, nejsou to jen zvukové/jazykové hrátky, pro mě jen tom celý příběh (nebo spíš záznam duševního procesu). Asi už jsem i smířená s tím, že ho tam nejspíš nikdo jiný nenajde… kdybys jen věděl, kolikrát už jsem slyšela větu “teď vám asi úplně nerozumím, říkáte to dost abstraktně”. :D Můžeš hádat od koho. Ale poprvé v životě se tomu spíš směju. Jsem holt divná. Každopádně díky za čtení i obsáhlý zamyšlení.

Asi je to povedené. Osobně tenhle zvukový typ básniček moc nemusím, mám rád, když se takový zvukový bonbonek objeví v normální básničce jen tak jako mimochodem někde ve verši, ale skládat z nich celou básničku, to je takový dadaismu stříknutý Morgensternem. Něco co se moc nevidí. Člověk neví, jestli je tam toho dost, že by toho šlo i víc, ale pak se tam těžko hledá něco co je víc poezie než jazykové hrátky. Je to zajímavé.

Leslie: Já sem už svoje explicitní věci moc nedávám. Jsem rád, že se líbí.

Děkuji.

Dneska toho zaniká mnohem víc.

Hezky se mi četla.

Zaujala.

Brigita: Psavec: Díky.

LadyLoba: V tvém podání mě to náhodou pobavilo;)

V čase se se nedá kličkovat.
Mit řad by mělo byt opětovano.
Pro lidskost.