Čaj z lysohlávek.

Dandy: prevelice diky

Pěkné.

Psavec: Díky.

Celkem jsi to trefil.

Strach: Amen :)

Dandy: "Dozrál čas dilematu, být pro anebo proti, pak čekat na výplatu, jak jiní patrioti..."

Hele kámo mě ta doba taky děsí a to jsem o malinko mladší.

Nezbývá nám než plout po té řece,
vždyť není věší pravdy u nás přece,
že z kořisti se dějinami stanou lovci,
a ta růžová duhová ovce - zůstane ovcí...

Strach: Jan Hus stoho dění může vytvářet jen vlny.
Hrdost národní zhynula vnějakém toku řičním.
Kryla to položilo.
Doba má příchuť falše však ti stateční až moc se bojí marše.

Velká škoda rymusu... velikanananska - pac jinak je to hrozne ťuťu hezu...

Dandy: "Nemůže-li býti pravda vyřčena bez pohoršení, lépe mi příjmout pohoršení, než pustiti pravdu.!" - Jan Hus.... akoukej jak ho dnes velebíme... "Úloha osobnosti v dějinách se prakticky stává z ochoty dotyčné osobnosti zemřít, nebo se nechat zabít dříve, než stačila odvolat." K. Kryl. Takže stačí vydržet a pak zvolit nějakou epickou smrt (sarkasmus)

Strach: A to si ma ešte nevidel naštvanú, ver mi. ;)

Strach: Děkuji za komentář,já kvůli názoru jsem skončil v práci,starosta a celá rada neunesla pravdu.Zatim vše akorate ničí,nakonec seto dělá jinak ,omluva je však nežádoucí.Děti nadchnou nedokáží pronic.

Líbí

puero: báseň to opravdu asi nebude, na tom se s tebou shodnu...

Pokud bych mohl rád bych životní výtah rozšířil o horizontální pohyby... Někdy se totiž hýbeme a přitom stojíme stále na místě. Někdy se zasekneme protožš prostě zmáčkneme moc tlačítek najednou. V honbě za lepším patrem - zástaneme stát, nebo dokonce se i propadneme. Lidé do našich výtahů vcházejí a odcházejí - to je hold trpká lehkost bytí. Je důležité zkusit najít spolucestujícího. Alespon jednoho, coz je tezsi nez se zda. Zkusit po sobě zanechat alespon malinkou stopu, v podobe sve pile a prace - idealne potomku.

Nasranost ti svym zpusobem sluší... I já a to jsem poměrně vysoký velký chlap... bych se asi stáhl někam do kouta a dělal, že raději neexistuji. Krásné, udérné, jasné.

Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát - Co děti? Mají si kde hrát?

Neumíme už ani tvořit hezké věci, v pomatené hobě za umělou originalitou...

jo souhlasím s tebou - bohužel

Nejlepší je rybařit bez háčku ... prostě jen sednout, sledovat hladinu, dát si chlazený... a nechat nachvilku utichnout cvrkot aut, mobilů, budíků, hovorů, mailů, upozornění, facebooků, whatsappů, signalů, messengerů....

Basnicky mi rytmusem ujizdi sem a tam... ale nevim zda je to spatne... je to pocitova zalezitost... neumela, proste tak jak vyletla z duse... coz je vlsastne fajn

Svět sociálních sítí, filtrů a podobných s prominutím sraček, trápí i mnohem starší generace. možná o to víc, že jsme ještě zažili svět bez mobilů, internet byl výsada, při které se člověk modlil, aby nezazvonil telefon (kdo ví, ten ví). Lítali jsme venku, četli - rozvýjeli fantazii i poznávali... dnes staci dvakrat tuknout a vse mas pred sebou na obrazovce, ale otazka zni, je to realny svet? Ptas se kam patrite? odpoved je vlastne jednocucha a jen musim trochu opravit slovoslet - Ne kam ale KOMU? Patrite zejmena sami sobe. Vysrat se na svet okolo a zit po svem at to stoji co to stoji - a ver mi nekdy je cena az neuprosna...

Na jednu stranu se modlím, ať tohle zase poznám, na druhou chápu ten hluboký stach... hezky podáno.