Jenom tak

Zamkla jsem dveře na dva západy
a ty jsi v nestřežený moment
protekl skulinou ve zdi
vracel ses tak dlouho
až jsem ti
nabídla klíče
a okna otevřela dokořán

schovaná hleděla jsem skrze žaluzie
jak se za nimi formují bouřkové mraky
vzal jsi mě za ruku a dovedl na čerstvý vzduch
po dešti byl tak svěží a voňavý
dnes už se tam umím vracet
i bez tebe
i když jsi pryč

chodím se ohřát
na náš tajný ostrov schovaný v oceánu neúprosné reality
jenže najednou
opatrnými slovy načrtáváš obrysy
o kterých jsem si dávno zakázala snít
studené dlaždice tvého polodomova
mění se pod mými chodidly ve vlny Severního moře
za které za pár dní zase zmizíš
moje mlčení voní po soli
když mi se špatně skrývanou něhou připravuješ večeři
vyčerpaná usínám na tvém gauči
rozbouřené moře utichá v kolébání
a už si jen těžko můžu namlouvat
že je to o těle

prosím neotvírej něco
co se nemůže stát

někdy se bojím že jsme od prvního momentu odsouzeni k zániku
víš tady a teď nehrozí ztráta
a naše dva světy nemůžou být dál od sebe

prosím neotvírej co mi nemůžeš dát

když se tam podívám, už to nedokážu nevidět
v skrytu si hýčkám tu bezpečnou bublinu
díky které můžeme existovat
nechci aby se rozbila o slova
která tak ráda slibují nemožné

tady a teď mi nikdo nemůže vzít
jenže ty jsi tady a teď i potom a tam
jsi všude
vracíš se s pravidelností přílivu
a už si nemůžu lhát
že na to nečekám
že nedoufám
že nechci
vždy o kapku víc tebe
víc nás
jako by to všechno bylo jen náhodou
jen omylem
jenom tak