Proměny bez paměti

Hřbitovní zeď se mlčky rozpadá.

V kamenný park pohled se smutně pokládá.

Ješitnost stojíce před kamerou,

ještě zničit část kterou.

Hřiště, stavěti ať zmizne nuda.

Tam lišky hrát budousi no tak hurá.

Kde lípy zdravé byly položeny,

tam hřiště z plastu natažený.

Zase je změna mysl bourá,

Tam zas park bude no tak hurá.

Kde stála školka, šumí břízy,

tam bude plast, vše pěkné zmizí.

A zase hřišťe,proč něco opravovat,

och jak smutné je hloupost pozorovat.

Co takhle pro mladé byty socialní.,

však i pro staré to asi nemorální.

Čas každého doběhne,kdo myslí,

že ne, zklamán bude.

Pozdě však bude, až slz lítosti 

z očí neubude.

Ale teď mládí ?Žene kamsi.

Slova však v ústech ztrácí eleganci