otevírala jsem dveře s nadějí ...ale nikdo za nimi nestál .....ještě je asi příliš brzo .....rány se nejdřív musí zacelit .....nikdo by neměl být jen náplastí ......

Byl tam? Věřím, že ano ;)

dospělák je sjetý?? No, nedivila bych se :D

ono už to asi jen tak zpátky nepůjde... není to jako kazeta, kterou by jsi mohla snadno přetočit tam, kam zrovna chceš... ale to určitě víš moc dobře...

no jestli to někdy dopíšu, tak ti to pošlu celý najednou :D

:)... tohle bych si fakt jednou chtěla přečíst vcelku ;)

když ne dnes, bude tam zítra ;)

Díky:-) Od Pratchetta jsem kdysi dávno četla jednu knížku, takže o žádný záměr se nejednalo. Třídní učitelka, která byla předobrazem Eutanázie Soplové má sice o hodně nudnější jméno, ovšem iniciály zvláštní náhodou zůstaly stejné... :-)

Píšeš, že psát tak dovedeš jen zřídka...
Takový nesmysl!!!
Vždyť tento koment je právě jak rašící jarní snítka!!!
A já děkuji ti tisíckrát,
čtu ho snad už po třikrát.

Čtouc verše Tvé, já nenacházím slov,
jimiž bych popsal, co hlavou se mi honí,
ač mnoha snům já navršil již rov,
tohle mi něžně jako růže voní!
Tak s citem psát já dovedu jen zřídka,
do očí stoupá mi dojetí pláč,
podané srdce, vavřínová snítka...
On číst to, vzlétne štěstím do oblak!
A možná by teď již svolný byl i zralý
provázat s Tebou navždy osud svůj,
věřím, že něžně jste se milovali,
rád bych Ti řekl: srdce následuj!

Taková moudrost čiší z každé řádky,
křehká jak jemný porcelán,
kolem ostrovu tam... a zase zpátky,
jsi moudrý muž a nám darem byl jsi dán!
(Prozraď, odkud jsi přišel k nám...:-)

nechápu to zapnutý hodnocení, nerada to u básniček tohoto typu vidím, nelíbí se mi to

oh... ta je dobra... dobry, libi... 47... bez odpovedi...:D

je silna... a psana srdcem... to se neda hodnotit...

Krásná:-) Všechna slova chvály už řečena byla.

dušičko...syndrom pštrosizmu přejde:)...časem, aby se mohlo dál věřit:)

tákže snílku:)...kdo neriskuje a nevsadí vše / u holek je to většinou srdce, že?/ tak nidky nic nevyhraje...nevhryje ani ty dobrý vzpomínky ke kterým se tak rád vrací a ani ty špatný, pomocí kterých se z nás stávají "velký holky"...
pro jedno kvítí slunce nesvítí...je to fakt...ale...stejně to trvá hodně dlouho, než nám to kvítíčko ve váze doopravdy zvadne...a vysušit?...se nevysuší a nzetratí nikdy:)...takže sílu baru:)

Překrásné! Víc k tomu dodat nedokážu.

Paletu ano, ale to malování teď nějak vázne...;o(

To, co píšeš v anotaci, z téhle básně přímo čiší. Hezky vyjádřené pocity.