|
básnička stará asi 2 roky. Inspirována úžasným člověkem, který mě tehdy velice pomohl a já pochopila, že ho nemohu a ani nechci nijak vázat...
|
Tvé nové nadechnutí
Já nebudu rušit!
Vždyť znám,
tak dobře to znám!
Když nový svěží vítr vane,
vše minulé zdá se býti staré
a nové zas přítomností se stane.
Jen dýchej ten svěží vzduch z hor,
jež nese tě jako dřevem ještě vonící vor.
Znám tu příchuť létání,
co k novým krokům vyzvání.
Jen leť, leť,
já přeji ti to vlání!
Dýchej, létej bez ustání!
Znám ten vánek,
Který nese tě v objetí
a až k cípům hvězd s tebou doletí.
Nové zvěsti nese ti,
Jež na nebe kreslí stříbrem svojí perleti
Já nebudu rušit!
Vždyť znám,
tak dobře to znám!
Když nový svěží vítr vane,
vše minulé zdá se býti staré
a nové zas přítomností se stane.
Jen dýchej ten svěží vzduch z hor,
jež nese tě jako dřevem ještě vonící vor.
Znám tu příchuť létání,
co k novým krokům vyzvání.
Jen leť, leť,
já přeji ti to vlání!
Dýchej, létej bez ustání!
Znám ten vánek,
Který nese tě v objetí
a až k cípům hvězd s tebou doletí.
Nové zvěsti nese ti,
Jež na nebe kreslí stříbrem svojí perleti
03.02.2008 20:11
Štěstí v bílém,
Neštěstí v černém fraku
podaly si ruce za soumraku
a se strojeným klidem
starých funebráků
shazují hvězdy lidem,
hvězdy, co nesou Lásku
Neštěstí v černém fraku
podaly si ruce za soumraku
a se strojeným klidem
starých funebráků
shazují hvězdy lidem,
hvězdy, co nesou Lásku
03.02.2008 17:23
Píšeš, že psát tak dovedeš jen zřídka...
Takový nesmysl!!!
Vždyť tento koment je právě jak rašící jarní snítka!!!
A já děkuji ti tisíckrát,
čtu ho snad už po třikrát.
Takový nesmysl!!!
Vždyť tento koment je právě jak rašící jarní snítka!!!
A já děkuji ti tisíckrát,
čtu ho snad už po třikrát.
03.02.2008 17:07
Čtouc verše Tvé, já nenacházím slov,
jimiž bych popsal, co hlavou se mi honí,
ač mnoha snům já navršil již rov,
tohle mi něžně jako růže voní!
Tak s citem psát já dovedu jen zřídka,
do očí stoupá mi dojetí pláč,
podané srdce, vavřínová snítka...
On číst to, vzlétne štěstím do oblak!
A možná by teď již svolný byl i zralý
provázat s Tebou navždy osud svůj,
věřím, že něžně jste se milovali,
rád bych Ti řekl: srdce následuj!
jimiž bych popsal, co hlavou se mi honí,
ač mnoha snům já navršil již rov,
tohle mi něžně jako růže voní!
Tak s citem psát já dovedu jen zřídka,
do očí stoupá mi dojetí pláč,
podané srdce, vavřínová snítka...
On číst to, vzlétne štěstím do oblak!
A možná by teď již svolný byl i zralý
provázat s Tebou navždy osud svůj,
věřím, že něžně jste se milovali,
rád bych Ti řekl: srdce následuj!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.