A sedmé nebe se nekonalo...

.
…a alkohol jim prolíval srdce,
aby na chvilku zapomněli
na nespravedlnosti světa

A my dvě, má krásná kamarádko,
stály jsme s přivřenýma očima,
co zkreslovaly svět
do ztřeštěně černých odstínů…

S opilými pocity
uprostřed tanečního parketu…

záviděly jsme infarktovým reflektorům
jejch třpytivé naděje,
co se pro pár polibků a pohlazení
zapomněly u baru …

Ach, jak moc jsme nestály ani za zmínku
…za povšimnutí
.-.
Byla noc, má krásná kamarádko,
a já najednou začala být povolná
…nepřemohla jsem chtíč…

A doma pak
…doma jsem do polštáře
s otevřenýma očima
vyplakala všechny devítiměsíční
slzy

za tu mou
střízlivou lásku,
která pro dnešek už definitivně
skončila v záchodové míse
.
.
.