Bez anotace ...---...
přidáno 30.01.2008
hodnoceno 9
čteno 1069(32)
posláno 0
// Někdy se zdá, že se tíha situace nedá unést,
je jí příliš, ale bolest přesto patří k životu, bez ní
by nebylo naděje, a velikosti a život by byl jenom
pošetilostí.... //



Tiché nášlapy, doprovázené neslyšnými kroky. Dívka stejně stará, ale o hlavu vyšší./ zatracený mindráky/ Jde s úsměvem anebo bez úsměvu, ono je to stejně jedno / nejhorší je, když pláčeme uvnitř /, velké bolesti bývají němé. V jedné ruce nese bílou krabici převázanou laciným zelenkavým provázkem, díky zkušenostem očividně z cukrárny. Možná v ní jsou zákusky k nedělnímu čaji o šesté / rodinný zlo-zvyk /, ale spíše ne. V druhé, zdobené jemným náramkem, má totiž kytici gerber anebo fialek, snad i růží a tulikrásek. / vyberte si a nazvěte to, jak jenom chcete, i tak to bude pořád vonět stejně /.Na tváři neutrální výraz, umí ho docela dobře. /neumí, nehraje / A skleněné oči od mrazu. Teď jde o to, jestli má skleněné oči? Jestli vůbec mrzne?

-
-
Nevypadá, že někam spěchá. A když už, tak né zrovna moc rychle. Míjí skoro zasněžený strom, spíš ne než ano. Ale záleží na tom, jak se díváte /srdcem a to její momentálně tluče pomaleji /. I opuštěnou, rozpadlou lavičku, ze které i oni na truc dědům s holemi, házeli kachnám-i labutím- kusy housek, potají kradených z domu, aby si rodiče nemysleli, že jsou blázni. Stejně jimi-popravdě-byli.
A ona je.

/ To šišaté cosi, co mělo alespoń vzdáleně připomínat srdce, tam stále ještě je.-a bude-I ty jejich iniciály a naivní nápisy, a hodiny štěstí a odteď i pár slz. Nemá sílu vytáhnout nožík z kapsy a celý to zničit.-proč taky- Zůstaly jí naděje, sny, touhy a ty divná přání v každém z nás . Bohužel-bohudík/

§§
(( Chodba, ledové kachličky s nádechem do modra. Bělostné obleky nemocných, ticho a jeho mrazivá ozvěna. Zoufalé oči, žalostné pohledy / že bude líp? Že nebude..../ Pot stékajicí po zádech, slané kapky po tvářích. Bludné kruky. A zářivka, co čeká až vyhasne / láska /. Nespočetné pocity bezmoci, pocity totální despocie někoho nad nimi / co smí? Smíš všechno? / -

Jedna postel, jeden příběh / a infuze, která už nepomůže- nemůže- /
,,Držím Tě, jsem tu s tebou. Slyšíš? " řekla důrazně, pevně stiskla její ruku, spíš v křeči, a naoko se usmála. Nedostalo se jí odezvy, i když čekala. Něco, cokoli. Přes smutek, křivdu a nepochopení, nedostatek odpovědí na otázku- proč?, pokračovala.,, Vím, že bude líp, že to společně zvládneme. Tak jako už tolikrát. Vzpomínáš? " věřila svým slovům.Doopravdy. Snad ještě nikdy si tolik nepřála, aby se jí to jedno, z těch desítek divných, přání splnilo. Nikdy, až teď. Pro bolest. Neskrývala slzy, byly hořké, kdo by je polykal.... -stejně se na ni /provinile/ ani jednou nepodívala-
,, Bylo to krásný, víš to? Všechno. Úsměvy i slzy, radosti i zklamání. Těšení i chybění/ si/ . Něha a to surový. Blízkosti i vzdálení. Sny a procitnutí. TY. Vím, že to víš. Tak mi tu prosím netvrď, že to vzdáváš bez boje. Neříkej to, když to nechci slyšet! " vložila do těch vět všechen svůj cit, všechno to, pro co stálo za to žít. Sice podvědomě tušila, že si nepomůže. Že už jí nepomůže- veděly to obě-, ale musela to alespoň zkusit....
Dívka se přetočila se na bok, postel mírně zavrzala. Upřela na ní svoje prázdné oči, až šel z toho celkem strach, a tichounce jí řekla :,, To víš, že to vím. Snad nejlíp že všech. Bylo to krásný, bylo. Slyšíš to? Všechno jednou končí, já jsem se smířila, bohužel. Teď musíš i ty. Čím dřív, tím líp. Pro všechny "
Zavrtěla hlavou, jako kdyby jí přes nos přeletěla nějaká otravná moucha. Setřela slzy a snažila se co nejvíce mluvit- srozumitelně- ,, Ale já se nechci smiřovat, když nemám důvod. Není důvod."
Dívka zalapala po dechu, vytřeštila oči- bolestí- A z posledních sil promluvila:
,, K většině věcí, vztahů, pocitů a nálad nebývá velký důvod. Ani ke mně, ani pro mě. K tomuhle ho taky nepotřebuješ. Vyprchá to samo. Jako aroma ze svíčky, jako radost z jedničky před rokem. Jen tak. Možná to v tobě něco zanechá. Doufám v to. Pevně. Věřím. Ale zároveň vím, že přijdou další úsměvy a slzy, radosti i zklamání .... svíčky, jedničky. JÁ. Alespoň nám ve škole říkali, že když člověk umře, v zápětí se narodí nový človíček. Jako náhrada. Jako on.
Buď šťastná. Usmívej se na všechny kolem sebe. I ve chvílích, kdy Ti do smíchu není.- teď- Lidi ti stejně nikdy nepomůžou...a hlavně nepřestaň být taková. Někdo Tě bude mít rád, jiný ne. Tak to je vždycky. A prosím......- nadechla se, natáhla vzduch až někde z velké hloubky, chorobně se rozkašlala ale dodala- kresli dál srdíčka do kůry stromů, házej oblázky do vody,pokládej padesátníky na koleje- pro stráčka Náhodu- nepřestaň chodit bosýma nohama v trávě, počítat hvězdy na obloze..... nepřestaň věřit- ve mě- "
" Slibuju Ti to!!!!"

Dlouhá čára, zvuk přístroje. Zavřela oči a zbledla. Ne hned, ale za tu dobu co u ní dívka s bílou krabicí a kyticí -nějakých- květin seděla. Ruce jí dočista prokřehly, duše odlétla. Takový menší, tichý rituál odpouštění. Můžete to nazvat třeba
-osvobozením

I když to tak momentálně vůbec nevypadá. A ještě dlouho nebude. Mezi tou krásnou minulostí,prý krásnější budoucností, je totiž krutá přítomnost. Kdy srdce bolí, oči štípou, lidé nerozumí, nervy praskají a rozum, co se probouzí, stále nechápe.
--------zemřela LÁSKA--------

Smutně se zvedla, pohladila jí po tváři. Naposledy se na ni podívala- na zlomenou a nesvou- a krabici zákusků vyhodila do nemocničního koše. Když schází sůl, cukr stejně nestačí..... ))
§§


Neměla víc síly, vyšla z nemocnice, spíš ve snách. Ale vědomě, smutně a uplakaně.Štvalo jí i Slunce, které se jí snažilo pouze oslnit svou velkolepostí a co jí chtělo vykouzlit na tváři úsměv. Dětský smích jí rval uši a zamilovaný pár v cukrárně jí, sice nevědomky, ale týral. Možná, že na moment převzala ideály pštrosů- schvovat hlavu do písku a nevylézat, jen nevylézat!-

-
Nevypadala, že spěchá. Ale spěchala. Na to místo, kde dnes už jednou byla. / Nemrzlo/. Utíkala tam položit kytici, co voněla po pomerančích. Ač zvláštní, je to tak. A taky naposledy přejet bříšky prstů iniciály, šišaté srdce....zavzpomínat, zahřát své tělo ve vlezlé zimě /uvnitř sebe / Protože vzpomínky hřejí....a pálí. Občas a jak které. Znáte to.

-
Někde začal štěkat pes a zároveň vyzvánět mobil Slyšela to z blízka i z dálky. Zaposlouchala se, spíš do teskného vytí psa a až po hodné době jí došlo, že ta melodie mobilu musí být -a je- její, protože je tam zatraceně sama. Ve všem. Jen ten pes někde v dálce, jako by vyl s ní. Neměla chuť to brát, kdyby aspoň no name /Tu nejestvuje čas, ja neviem či je ráno a či poobede a v duši zavládol mi pokoj, už mám na všetky otázky odpovede / ale ona to jméno dobře znala. Nejen to jméno, především člověka, který ho vlastnil. Zmáčkla zelený telefonek.

" Ahoj" (řečeno mdle)

" Ahoj" ( řečeno jako vždy )

"Jen jsem Ti chtěl oznámit, že zemřela. Díval jsem se, jak jí odváželi, je mi ještě teď zle. A mezi námi je konec. Jsi vážně skvělá, ale bez ní to nepůjde, víš. Měj se krásně. Mimochodem, zpopelníme ji! Ponese se horským proudem, malinkatou říčkou. Bude na poli, na louce, v lese. Doletí ke hvězdám....pohnojí celý svět- konečně k něčemu bude!!! " (řečeno jako normálně)

" Jsi hnusně odpornej! Nevidíš si do pusy, co! Měj se, přeju Ti štěstí. Ahoj " ( řečeno naštvaně ) típla to./ měl pravdu bez ní to nejde a ona je jediná, koho to štve /


Bez možnosti to změnit, vytáhla nožík. Nechala všechno tak, jen ten naivně hloupý, hloupě naivní nápis přeškrtla. -tohle napořád-. A možná jí to maličko uklidnilo. Možná ne. Potřebovala by ho přerýt především v hlavě. Znáte to ne?

-
-
Na hodinách odbila šestá. Čas nedělního zlo-zvyku, to bude řečí, že nepřinesla zákusky. Nadávek, kde zatraceně celou tu dobu byla a proč. Nechápavých pohledů, kvůli čemu má ksakru skleněné oči, když nemrzne. "tys pila? " JO! -úsměv-

Vysvětlujte to někomu / pamatuj si, usmívej se na všechny kolem sebe. I ve chvílich kdy ti do smíchu není -teď-. Lidé ti stejně nikdy nepomůžou /. Dala na hromadu všechny JEJÍ, JEHO,JEJICH památky a schovala je pod postel. Tam zůstanou........Nazvěte to třeba: smířením.

Konec.?! / tečka, protože má smysl jít dál. A tečky jsou i pod vykřičníkem a otazníkem. No ne? /


/ Někdy mezi nocí a ránem, kdy to bývá nejhorší, kdy ničemu a nikomu neutečete a slzy tečou samy ani se neptají a úsměvy se krabatí do šklebů, napsala smsku-aby věděl.
Byla jsem u ni, kdyz potrebovala podrzet.
Snazila jsem se za oba ji zachranit. Kde´s byl v tu chvili, kdyz nas potrebovala?
(oba). To zes ji videl odvazet a rekl jsi mi to, to nic neni. Fakt nic. Ja to tusila mnohem driv.
Kdyz se mi trasla v naruci, bolela a plakala. Uz je to jedno. Pisu, abys vedel, ze zpopelneni je dobry napad. Bude v trave, kure stromu, na poli, louce, lese, v morich, vodach i u hvezd.
A bude mit smysl: V NÍ VĚŘIT !!!!!!! /

protože když umírala, tak jsem jí to slíbila.

přidáno 15.11.2008 - 17:45
No tak tohle dílko je opravdu s duší ;-) moc fajn :ú
přidáno 08.02.2008 - 17:07
Barunko, tady je stovka málo ....něco tak nádhernýho, a bolavě lidskýho jsem už dlouho nečetla .....
přidáno 03.02.2008 - 14:24
dušičko...syndrom pštrosizmu přejde:)...časem, aby se mohlo dál věřit:)
přidáno 30.01.2008 - 18:52
Děkuju, fakt moc. Ani nevíš jak:)
...snažím se, aby je měly. / duši, srdce, city / ..
přidáno 30.01.2008 - 18:41
krásný...má to duši:) jako každá tvoje povídka...
přidáno 30.01.2008 - 16:33
Je to moje:), jestli nádherný..to neposoudím, ale když to říkáš..tak já se nebráním ;-) Děkuju...a nebreč, prosím!
přidáno 30.01.2008 - 16:13
je to nádherný..
brečím..
přidáno 30.01.2008 - 15:23
Ahojda snílku:),
Děkuju, i když neděkujem. Píšu smutně, protože jsem...bolavě, protože to bolí:) Je to na dlouhý povídání, možná tušíš, protože čteš všechny moje povídky..pokud ne, nevadí....

Přeju Ti krásný den, dny...:) a ozvi se mi zasejc někdy!!;-)
přidáno 30.01.2008 - 15:01
tak... tímhle jsi mi vyrazila dech... krásně symbolický, krásně bolavý a nádherně lidský dílko :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Všichni vězíme v bahně, ale někteří z nás se dívají ke hvězdám... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nikdy to nebylo těžké, jen to prostě nebývá lehké...
Předchozí dílo autora : SMUTEK vznešeného BAROka NIKDY NEBYL FÉR...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku