Vítězství je ve vzdoru, odmítnutí podlehnout, v tom zůstat člověkem přes všechno. Má to manifestační nádech, to se mi líbí. Podobné deklarace v poezii mám rád.

Líbí se mi forma, rozložení a práce s verši, přičemž první je určitě nejlepší. Vázání duše je hezký a originální obrat.

Přihlížeti tam nějak nesedí. Přihlížet by více podpořilo tu civilní atmosféru. Takhle to působí jako zbytečná snaha o archaičnost a vznešenost. Jinak se mi miniatura líbí.

Není to špatné, ale poslední dva verše balancují na hraně klišé. Podobné prohlášení jsem už několikrát četl.

Brigita: Děkuji :)

Dandy: Čím víc se o to člověk snaží, tím hlouběji se propadá

Leslie: Moc děkuji :)) *

Brigita: Děkuji

Terri42: Děkuji.

puero: Jenže tady se netruchlí minulost, ale verze budoucnosti (a asi i přítomnosti), které (už) nejsou možné. Přišlo to nečekaně, právě během té snahy hledět dopředu...ono někdy bolí, když hledáš, hledíš dopředu a v tom ti prostě dojde, co tam nebude... na co není prostor. Protože máš omezený počet úderů - nejen časově, ale i kapacitně. (Nikdy jsem si nesnila o tom, že budu sama s dítětem, kdo by o tom snil, že.)

Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...

Psavec: Brigita: Díky za čtení.

iluze: To mě těší...

LadyLoba: Psavec: oslov radek: ofroad: Děkuju!

POCÍTĚNO. Uffff... řečeno moc hezky.

Usínám vedle tebe
a cítím nervozitu
takovou tu tichou,
co není strach,
spíš vědomí,
že se něco láme
Jako když stojíš na kraji vody
a víš,
že už do ní stejně vejdeš

kekebreke: Dandy: Díky za komentáře.

Moc pěkné, užívej.

Jako bych tam byla..

Dokud to bolí, víme že žijeme,
Proč se, ale vlastně nad něčím trápíme...

Momentka ze života, pěkně popsaná

Co dodat,bezva téma a perfektní.
Jo rybaření.