|
je to už trochu starší dílko...
|
|
snad něco co se dá číst, snad něco u čeho neusnete, snad něco co dočtete do konce, snad něco...
První díl
|
|
Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...
|
|
c- d-e-f-g-a-h-c a pochopení, že ...
|
|
a bije nám do očí.. My ho stejně ale nevidíme...
|
|
další pokračování, ještě ne konečné...
|
|
Doufám...
|
|
|
|
konečné pokračování
|
|
zahřívá naše srdce...
|
|
konečně další pokračování...
|
|
Prosím prosím napište mi kometář co si o celé povídce myslíte. Zajímalo by mě, jaké dělám chyby, atd. děkuju moc :-)
|
|
Věnováno Megs...
i holka na vozíčku může mít štěstí v lásce, ne?:)
|
|
... Přečtěte a uvidíte... Komentář potěší...
|
|
pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)
|
|
všimnem si ho ale?
|
|
aneb Pro chvíli ukradenou těm šťastnějším! Bez "bonne fin" , možná jen trochu víc s láskou:) -mezi řádky- Asi proto, že " zpěvy deště, síla poesie a já prosím ještě, ať kapka kapku bije " dopršelo! / ode mě Vám k mým včerejším narozenám:D /
|
|
zaklepe a vstoupí...
|
|
Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?
|
|
další pokračování, doufám, že vás to trochu zmate.... díl druhý!
Kdo nezná pana Fukse, tak nepochopi...ale to nevadi...
|
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
anin [15], Los Pablos [14], Básník.zločin.proti.lidskosti [13], korálek [12], eliscatko [8]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)

