je to už trochu starší dílko...

snad něco co se dá číst, snad něco u čeho neusnete, snad něco co dočtete do konce, snad něco... První díl

Příběh o tom, jak jsem ztratil a nakonec znovu poznal človíčku, na které mi tolik záleží.

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

c- d-e-f-g-a-h-c a pochopení, že ...

a bije nám do očí.. My ho stejně ale nevidíme...

další pokračování, ještě ne konečné...

Doufám...

konečné pokračování

zahřívá naše srdce...

konečně další pokračování...

Prosím prosím napište mi kometář co si o celé povídce myslíte. Zajímalo by mě, jaké dělám chyby, atd. děkuju moc :-)

Věnováno Megs... i holka na vozíčku může mít štěstí v lásce, ne?:)

... Přečtěte a uvidíte... Komentář potěší...

pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)

všimnem si ho ale?

aneb Pro chvíli ukradenou těm šťastnějším! Bez "bonne fin" , možná jen trochu víc s láskou:) -mezi řádky- Asi proto, že " zpěvy deště, síla poesie a já prosím ještě, ať kapka kapku bije " dopršelo! / ode mě Vám k mým včerejším narozenám:D /

zaklepe a vstoupí...

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?