pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)
přidáno 19.08.2008
hodnoceno 11
čteno 1345(14)
posláno 0
Školní dopoledne je dneska poněkud hektické. Marka potkám jen jednou a to hodně z dálky, ale i tak mě píchne u srdce. Proč je kruci takový? Jeden den si píšeme jako zběsilí, máme si toho tolik co říct a druhý den mě ingnoruje jak ve škole tak na ICQ.
Ano, mé myšlenkové pochody jsou více než chmurné. A to mám večer jít na párty, která se koná v kulturáku, kde Marek určitě bude. Pohrávám si s myšlenkou, že tam nepůjdu. Jenže to by mi Viky jen tak neodpustila. A navíc co kdyby si Marek všiml, že tam nejsem a myslel by si, že jsem nepřišla jen kvůli němu.

Takže tady sedím, oblečená v tom prokletém kolečkovém křesle a čekám, až si pro mě Viky příjde. Musím říct, že jsem si na sobě dala záležet, hezky jsem se nalíčila i se hezky oblékla. Vím, že na Marka to nezapůsobí, nejspíše si mě ani nevšimne, ale potřebovala jsem si dodat sebevědomí a tím tak potřebnou rovnováhu.
Ozve se zvonek a ve dveřích se objeví Viktorie.
„ No Andrejko, tobě to dneska ale sluší!“ vysekne mi poklonu, ne že by mě nepotěšila, přesto bych jí ráda slyšela z úst někoho jiného.

Na párty je celkem dost lidí. Zaujmu strategické místo u okna, kde mám nejlepší výhled. Marka si samozřejmě všimnu vzápětí. Podnapilý se pohybuje u barového pultu, kde jsou snad všechny druhy alkoholu.
Koukám na něj s vyvalenýma očima, takhle jsem ho vlastně ještě neviděla. Ztrácí hodně z toho svého charismatu. Už není tak přitažlivý, ale i přesto mé city jasně křičí: Miluju ho!!
„ Hele, ty mě začínáš štvát!“ rozčílí se Viktorie, „ Pořád jen ten tvůj nepřítomný pohled, který vrháš na toho kreténa!“ vzteká se trochu nahlas, na můj vkus.
„ Viktorie, uklidni se prosím, ať tady netropíme ostudu.“ varuju ji potichu. Stydím se, mám pocit, že se na nás všichni koukají. Dobře, je to jen můj pocit, ale pocit opravdu nepříjemný.

Viktorie si jde raději pro drink k baru a já smutně koukám. Po chvíli si všimnu, že v rohu stojí kluk s modrýma uhrančivýma očima. Nemohu se od něj odtrhnout. Není to typický muž mých snů, ale něco na něm je. Když vzájemné pokukování trvá déle, než se na normální pohled sluší, příjde za mnou.
„ Ahoj, jsem Dominik.“ představí se ten blonďáček.
„ Andrea!“ řeknu jednoduše a přidám jeden ze svých úsměvů.
„ Pročpak tady sedíš tak v koutě?“ ptá se mě, jako by neviděl, že sedím na vozíku. Pokrčím rameny.
„ Já vím, že je to asi nevhodné, ale nemůžeš se vůbec postavit a hýbat?“ ptá se mě na férovku a vůbec mě tím nezaskočí.
„ Když mě někdo podpírá můžu dokonce i tančit.“ řeknu s úsměvem.
„ Tak potom, smím prosit?“ zeptá se a nabídne mi rámě. Nemůžu nic jiného než souhlasit.

„ Nikdy jsem tě tady neviděla, jsi z jiné školy?“ ptám se Dominika při ploužení parketem.
„ No spíše jsem i z jinýho města.“ řekne typickým pražským přízvukem.
„ Aha...pražáček co?“ směju se potěšeně. Přitaká a vysvětluje mi, proč se sem přistěhovali.
Docela dobře se bavíme, dokud se nestane to co bych nečekala ani ve snu.

„ Zdar kámo!“ pověsí se Dominikovi na krk Marek.
„ Zdar Máro, co potřebuješ?“ ptá se Dominik naprosto opilého Marka. V té chvíli, kdy se mu věší na krk mi příjde odporný. V hlavě se mi mihne sekundová myšlenka, tohodle kluka bych vážně chtěla???
Marek jen něco nesrozumitelně zachrochtá a sesype se mi k nohám. Okamžitě se k němu nahrne jeho parta a tu „mrvolu“ si odvádějí pryč.
" Odkud vlastně Marka znáš?" zajímá mě.
" No, přiřadili mě k nim do třídy, tak se mě ujal." vysvětlí Dominik.
Dominik na mě jen koukne co tomu říkám, já jen pokrčím rameny. Doprovodí mě tedy k vozíku a sedne si vedle mě.
Párty se rozjíždí, jen my dva se schováme v paralelním světe, kde jsme jen my dva. Povídáme si o všem možném a na Marka úplně zapomenu, když se zahledím do těch jeho modrých studánek.
přidáno 06.05.2010 - 20:42
Zajímavé :-) Velmi pěkně napsané :-)
přidáno 17.09.2008 - 17:53
líbí víc než předešlá :)... hezky vyjádřené myšlenkové pochody :)
přidáno 13.09.2008 - 19:54
začíná to být zajímavé a začíná to mít spád, jdu číst dál.
přidáno 20.08.2008 - 14:24
Ty nás ale napínáš! Jinak je to pěkně zpracované, chválím.
přidáno 20.08.2008 - 11:44
jojo, akorát bacha, máš tam před koncem slovní spojení jen my dva v jedné větě. Jinak ale fajn oddechovka
přidáno 20.08.2008 - 00:11
Jejda taky Marek...to jméno je určené prostě pro lamače srdcí...moc fajná povídka..ale jak tohle dopadne? :-)
přidáno 19.08.2008 - 13:22
Tak tohle mě chytlo, čte se to moc dobře. Už se těším na další ;)
přidáno 19.08.2008 - 13:16
moc zajímavé, další pocity to ve mě vzbudilo a další vzpomínky, díky
a ta něžnost, sladkost, jak vnímá Andrea Dominika - to je pěkný :)
těším se na další pokračování...
přidáno 19.08.2008 - 12:04
tak jsem se konečně dostala k tomu, abych si to přečetla v klídku...:)

moc zajímavé pokračování, taky jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál...;)
přidáno 19.08.2008 - 11:04
už první odstavec ve mě vyvolal tolik vzpomínek (starších i nedávných) že jsem hned hodnotil za 100 :)
přidáno 19.08.2008 - 10:49
Super, jsem moc a moc zvědavá, jak to dopadne!! :-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Rozmysli se co chceš...!!! II. : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Rozmysli se co chceš...!!! III.
Předchozí dílo autora : Rozmysli se co chceš...!!!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Apple MacBook

Na skvělém Macbooku vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku