Před očima se mi zamlžilo, tlukot srdce se zrychlil a dech začal být slyšitelný. Spatřil jsem něco, co by se mohlo nelíbit jenom člověku, který nezná, neví a ani nikdy nepozná co je to krása.

Odlehčená, romantická povídka, kterou jsem napsala někdy před rokem do soutěže. Sice trochu delší, ale třeba při neděli potěší. Pro Amelii M.

dle skutečných událostí, které se nestaly, nebo staly úplně jinak

a na který jsem se dívala při psaní téhle povídky. To stačí, nemám ráda oficiálně určený ,,měsíc lásky". Místo toho nám:-* (všem) radši přeju, abychom byli šťastní a měli se rádi pořád..půjde to? :o) Číst mezi řádky povoleno, za předpokladu, že to umíte... jinak radši ne!!! Kritiku beru, nic není bez překážek / víme svoje/...chci zpátky múzu..:-D

Romantická, historická povídka o osudu rusko-české dívky v dobách normalizace a odsunu sovětských vojsk z Československa - vypravěná z pohledu do ní zamilovaného mladíka.

Nejen zádušní mše za minulé dny...snad mezi řádky a snad i určitě sladká píseň pro ty nastávajicí a budoucí:o) ... Věnováno( :-*) vám !! Nepotřebuju múzu, dokud dýchám ...

c- d-e-f-g-a-h-c a pochopení, že ...

Prožívali těžké časy, každý svým osvojeným způsobem, když najednou..., ale to je vlastně jedno, už je to pryč, nebo ne?

konečně další pokračování...

aneb Pro chvíli ukradenou těm šťastnějším! Bez "bonne fin" , možná jen trochu víc s láskou:) -mezi řádky- Asi proto, že " zpěvy deště, síla poesie a já prosím ještě, ať kapka kapku bije " dopršelo! / ode mě Vám k mým včerejším narozenám:D /

pokračování a zase mi byla inspirací Megs. Díky ;)

Happy endy nečekejte od spisovatelů a dramatiků, ale od života:o) Stále a snad ne napořád bez múzy, jen ve mně ten obraz cosi zanechal...touhu po malíři ?

zaklepe a vstoupí...

otevírání nových ran nebo vyjasnění minulosti? (Omlouvám se za zpoždění, ale užívala jsem si prázdniny na chatě, kde není internet)

další pokračování, doufám, že vás to trochu zmate.... díl druhý! Kdo nezná pana Fukse, tak nepochopi...ale to nevadi...

tak trochu sen, tak trochu realita...tak trochu výkřik...tak trochu prostě já!

ale jednou musí o dům dál...

emolovestory, říkám narovinu.

Krátká povídka o shledání. "Nevěděla jsem, jestli se dřív dívat na Tvé oči, tvář nebo Tě objímat. Chyběls mi."

O nevšedním setkání dvou lidí, o čem všem může někdo snít... Pokračování bude zítra;-)