Tolik to bolí, když dáváte poslední sbohem svému milovanému psovi. Ten smutek jen tak nepřejde... :-(

Pro mého dědečka, který zemřel na rakovinu...

Přišla zcela náhle... Ten okamžik, kdy je skutečně možné se odpoutat úplně od všeho a být v harmonii se svým nitrem, nikoli s tím, co se od nás očekává...

Nebojte se, ještě žiju:o) ... Je to jedna z mých starších ...

vím, není to zrovna dvakrát úžasný, ale prostě chci se podělit o svůj názor na věc.......klidně to okomentujte záporně, aspoň se budu moct poučit ze svých chyb....

Pocit kdysi naškrábaný na prošlou jízdenku při návštěvě zámku Velké Losiny. Básní bych to asi nenazval...

nikdy nezapomenu...;( budeš stále tou nejbarevnější duhou oblohy...*...a fotka, kterou jsi vyfotila...nepotřebuje komentář..;(

Kdyby Bůh existoval, nebral by si k sobě skvělý lidi.. In memorian R.V.

já 6 týdnů dříznutá od světa, tužka a papír :)

Do země Elysion odcházeli v řecké mytologii zesnulí pro odměnu, do Tartaru odcházeli pro trest.

Už je tomu mnoho let, co nemám rodiče, tak alespoň malou vzpomínkou si připomenu mojí maminku.

... následující záběry budou drastické ...

Tak tahle je z lyžáku, nebyl to hezkej pocit... prostě se k nám dostala jedna informace, která ve mě tyhle pocity vyvolala.

...

Poležel jsem si dva týdny v nemocnici.

o mase bez masa.