|
nerada píšu anotace...
 31.10.2007 2 1915(12) 0 |
Vítr se proháněl po lukách,
víly tančily své tance,
šašci chodili po rukách,
vandráci nesli své rance.
Psi u branek vyli své písně,
hrobník hrob zakrýval,
tvářil se přitom přísně,
když rakev temnou hlínou pokrýval.
Ozvaly se rány, zoufalé bušení,
víko s hlínou nadskočilo,
zmocnilo se jí zlé tušení,
že se něco přihodilo.
Všude kolem hustá tma,
prostor malý, stísněný,
teď se dotkla dna,
kde je její život vysněný?
V zoufalství ho zahodila,
zpátky vzít ho nechtěla,
co se na hřbitově nachodila,
jako duše bez těla.
Teď tu v rakvi leží,
ven se dostat nemůže,
dýchá už jen stěží,
kdo jí v tuhle chvíli pomůže?
Asi nikdo, všechny odradila,
všechny od sebe odehnala,
jistá, že by si sama poradila,
jako kdyby celý svět znala.
Teď tu zemře sama,
zbytek vzduchu dodýchala,
kde je její hodná máma,
už to nevydržela a zoufale se rozplakala.
,,Neplač dívko milá,"
slyší hlas anděla,
,,dám Ti život o kterém jsi snila,
vím, že umřít si ještě nechtěla."
Proto usni spánkem klidným,
na své štěstí pomysli,
uspal ji anděl slovem vlídným,
a pro příště si své jednání rozmysli.
Potom oči otevřela,
úlevou si oddechla,
že se na svět vrátit směla,
a anděla poslechla.
víly tančily své tance,
šašci chodili po rukách,
vandráci nesli své rance.
Psi u branek vyli své písně,
hrobník hrob zakrýval,
tvářil se přitom přísně,
když rakev temnou hlínou pokrýval.
Ozvaly se rány, zoufalé bušení,
víko s hlínou nadskočilo,
zmocnilo se jí zlé tušení,
že se něco přihodilo.
Všude kolem hustá tma,
prostor malý, stísněný,
teď se dotkla dna,
kde je její život vysněný?
V zoufalství ho zahodila,
zpátky vzít ho nechtěla,
co se na hřbitově nachodila,
jako duše bez těla.
Teď tu v rakvi leží,
ven se dostat nemůže,
dýchá už jen stěží,
kdo jí v tuhle chvíli pomůže?
Asi nikdo, všechny odradila,
všechny od sebe odehnala,
jistá, že by si sama poradila,
jako kdyby celý svět znala.
Teď tu zemře sama,
zbytek vzduchu dodýchala,
kde je její hodná máma,
už to nevydržela a zoufale se rozplakala.
,,Neplač dívko milá,"
slyší hlas anděla,
,,dám Ti život o kterém jsi snila,
vím, že umřít si ještě nechtěla."
Proto usni spánkem klidným,
na své štěstí pomysli,
uspal ji anděl slovem vlídným,
a pro příště si své jednání rozmysli.
Potom oči otevřela,
úlevou si oddechla,
že se na svět vrátit směla,
a anděla poslechla.
01.11.2007 - 18:12
Smrt ve snu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Touha
Předchozí dílo autora : Dětství
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
januve [17], petr richter [15], NiKiTa [14]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
