:-)

Realita bývá krutá...

Příběh dvou přátel, kteří zjistili co k sobě cítí příliš pozdě... "...Bylo pro něho strašné těžké jí neodpovídat, ale nechtěl, aby se kvůli němu trápila. Myslel, že takhle na něho zapomene snáz. Ale teď byl rád, že tu byla. Cítil se strašně a potřeboval někoho, kdo by ho podporoval..."

+ báseň J. Žáčka, jinak bez anotace

-- -- -- Kritiku snesu -- -- --

Žažít zklamání, dále žít jen nadějí... A potom nastane zlom - žít či nežít?.........Nevím, co víc dodat. Snad je to, že je to snad to nejsmutnější, co jsem kdy napsala....../žánrem je to tak trochu i fantasy/

Když spolu dva lidé nemohou být... tak to bolí... oba...

Reflexe

opustila mě a já tomu nedokázala ubránit.Bolí to a moc.Jenže co mám dělat když ona nechce??Todle je moje starší dílko.Nikdy na tebe nezapomenu.

:-) Kritika, kritika, kritika, kritika- SEM s ní :-)

Starší, z literu, myslím, že si to zaslouží, být znovu obnovena, mám ji moc rád... přestože je smutná

-- pokaždé nevím, co sem napsat :)--

nechci se loucit, vrat se

Osobní..když budete číst jen velká písmena názvu, dostanete vzkaz ode mě-pro mě:D co mi stejně vůbec nepomáhá...povídka nic moc, sem s kritikou, prostě jen vůbec nejde o psaní:)

Bez anotace ...---...

I takhle někdy život končí

Bez anotace..

Bez anotace :)

+ještě jednou, naposledy báseň J.Žáčka....:)

To je můj příspěvek ke smutnému výročí velké války. Nenávidím války.