Zatím jsem sem vkládala jen samé básničky, ale pravdou je, že můj "obor" vždycky byla spíš povídka... ...Zatančíme si...?
přidáno 03.04.2008
hodnoceno 7
čteno 744(37)
posláno 0
… Jak rudá je krev,
tak se drž a pojď
se mnou tančit, tančit Valčík! …

Hlasitá hudba se linula z otevřených dveří nočního baru. David se třásl po celém těle a opíral se o zeď. Vnitřnosti se mu svíjely v křeči a on hlasitě a namáhavě oddychoval. Konečně se objevil Marian a obezřetně k němu přistoupil, jako by se jednalo o obtížný hmyz a ne o člověka.
„Máš?“ hekl David. Mario přikývl a nastavil dlaň. David mu do ní vtiskl dvoutisícovku a malý pytlíček mu z ruky téměř vyrval. Bez pozdravu se odbelhal do tmavého průchodu, kde předchozí tři noci přespával.
Čelo se mu perlilo potem, když konečně držel jehlu s heroinem. Dal si víc než obvykle, vždyť tenhle strašný absťák potřebuje větší dávku. Vyhrnul si rukávy a odhalil zjizvené a rozpíchané ruce. Nezdržoval se hledáním žíly, prostě jehlu zabodl do předloktí. Ucítil, že minul a rychle ji vytáhl. Chvíli pozoroval nachový pramínek, jak si razí cestu mezi jizvami. Pak si stáhl kalhoty a tentokrát přesně vpíchl jehlu do žíly na pravém stehně.
Jeho „zlatá dávka“ mu pomalu začala kolovat krví. Pochopil, že to přehnal, až když se udeřil hlavou o chladný beton a ztratil vědomí.

Otevřel oči, do nichž se mu opíralo sluneční světlo. Omámeně vstal a rozhlédl se kolem sebe. Krásné počasí rozehřívalo zelený trávník, na kterém před chvílí ležel, vysoké topoly se chvěly v příjemném větru a vrhaly podlouhlé stíny. Rozhlížel se okolo sebe, oči doširoka rozevřeny.
Blížila se k němu štíhlá postava v černých šatech, obličej zahalený tmavým závojem. Zastavila se dva kroky před Davidem a zlehka se mu poklonila. Udělal totéž a uchopil ji levou rukou v pase, pravou stiskl její dlaň v černé rukavičce. Začala hrát tichá a nevtíravá hudba a David s neznámou se roztančili. Valčík. Raz dva tři, raz dva tři…
David se snažil nahlédnout pod závoj, ale v rychlém víření se mu to nedařilo. Teprve teď si všiml, že už nejsou v krásné přírodě, ale v potemnělém sále, osvětleném jen svícemi a starodávným lustrem a on že má na sobě společenský oděv s bílými rukavicemi a černým motýlkem.
Hudba hrála čím dál rychleji a jeho tanečnice se otáčela víc a víc. Její obraz se mu rozmazával před očima a on se chtěl vytrhnout, zastavit se nebo vykřiknout, ale z hrdla mu nevyšla jediná hláska a jeho tělo dál vířilo v zběsilém tempu. Hudba mu náhle připadala jako kvílení divokých koček a jejich tanec přestal připomínat valčík. Pak si všiml, že jí v šíleném otáčení spadl závoj a odhalil tak šedou lebku bez očí a bez výrazu.
Konečně vykřikl a děsivá kostra ho pustila z drtivého objetí. Spadl a zavřel oči…

„Sestro, otevřel oči, vidíte? Třeba se z toho dostane…“ zašeptala s nadějí mladá sestřička Blanka. Její o dost starší kolegyně smutně zavrtěla hlavou.
„Nedostane, Blaničko. On už nemá v pořádku žádný z vnitřních orgánů, víte? Z toho už ho vysvobodí jenom Pánbůh. Ale víte co? Jděte za ním. Ale jen na chvíli.“
Blanka v zelené roušce vstoupila na pokoj Jednotky intenzivní péče. Její pacient měl stále otevřené oči a hleděl na strop. Při životě ho udržovaly desítky hadiček. Upřel své bolestí zkalené hnědozelené oči do Blančiných modrých a usmál se.
Vždyť za Blankou stála jeho nevěsta v černém závoji a přicházela mu dát dlouho očekávaný svatební polibek…

Na jednom z přístrojů zapípala dlouhá červená čára.

přidáno 28.08.2008 - 10:02
tema dost ohrany ale podani rozhodne originalni! cetlo se mi to pekne. zajimave obraty..
přidáno 17.05.2008 - 22:31
Úplně jsem při čtení té povídky měla před sebou obraz Smrti a Davida v úžasně dokonalém tanci...Jen kdybych uměla alespoň trošičku kreslit:-/ :-D
přidáno 06.04.2008 - 20:34
tak to je mazec
přidáno 03.04.2008 - 22:04
Dobrá povídka. Má spád, pointu, smysl, prostě dobře napsané. Hodně inspirace do další práce.
přidáno 03.04.2008 - 20:37
Tak nevím, jestli je to dobře, nebo špatně... Každopádně díky za komentář a hodnocení. A...někdy je lepší nevzpomínat.
přidáno 03.04.2008 - 20:07
smutná realita... a nejhorší je, žes mi něco připomněla... sakra...
přidáno 03.04.2008 - 18:08
To je síla... Vážně hodně dobrý, nejvíc mě dostal ten poslední odstavec....

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Poslední tanec : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sen
Předchozí dílo autora : Iluze

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Casino-hry.sk

Kasina Slovenske.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

Apple iPhone a iPad

Proč si koupit iPhone nebo iPad? Zkušenosti z první ruky.

© 2017 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku