|
opustila mě a já tomu nedokázala ubránit.Bolí to a moc.Jenže co mám dělat když ona nechce??Todle je moje starší dílko.Nikdy na tebe nezapomenu.
 11.11.2007 5 1658(14) 0 |
Sedím na molu a pláču.
Ona kterou jsem tak milovala mě opustila.Je to jako kdyby umřela,ale jenom ve mě.Vlastně jsem umřela já,ale v ní.
Odešla ode mě jako matka zavrhne svoje dítě které má nějakou vadu.Já mám vadu.Jsem temný anděl a ona to neunesla.
Pane bože za co mě trestáš??
Já jí miluju a kusy.Nevim co mám dělat.
Vlastně vim,všemu učinim rázný konec.
Beru do ruky athame.Udělala jsem si ho sama,protože společně jsme k tomu už nedošli.
První co dělám je,že se řežu do zápěstí.
Potom si zasazuju přímou ráno do srdce.Athame zajíždí pomalu.Vychutnávám si tu bolest.
Ikdyž to utrpení neni tak velký jako jsem začila s ní.
Když v tom....
Je tu,bere mě do náruče a pláče."Ne,to jsem nechtěla,nemělo to dojít až tak daleko..."
"Teď už je pozdě"chrčim.
Umřela jsem jí v náručí.Ještě dlouhou dobu seděla na molu s mojí hlavou v rukách.Brečela a naříkala.
Jenomže já už tu nejsem.Splnila jsem její prozbu,ale po svým.
Te iubeste meus archangelos.
Navždy.
Ona kterou jsem tak milovala mě opustila.Je to jako kdyby umřela,ale jenom ve mě.Vlastně jsem umřela já,ale v ní.
Odešla ode mě jako matka zavrhne svoje dítě které má nějakou vadu.Já mám vadu.Jsem temný anděl a ona to neunesla.
Pane bože za co mě trestáš??
Já jí miluju a kusy.Nevim co mám dělat.
Vlastně vim,všemu učinim rázný konec.
Beru do ruky athame.Udělala jsem si ho sama,protože společně jsme k tomu už nedošli.
První co dělám je,že se řežu do zápěstí.
Potom si zasazuju přímou ráno do srdce.Athame zajíždí pomalu.Vychutnávám si tu bolest.
Ikdyž to utrpení neni tak velký jako jsem začila s ní.
Když v tom....
Je tu,bere mě do náruče a pláče."Ne,to jsem nechtěla,nemělo to dojít až tak daleko..."
"Teď už je pozdě"chrčim.
Umřela jsem jí v náručí.Ještě dlouhou dobu seděla na molu s mojí hlavou v rukách.Brečela a naříkala.
Jenomže já už tu nejsem.Splnila jsem její prozbu,ale po svým.
Te iubeste meus archangelos.
Navždy.
24.06.2010 - 16:41Todle nepochopíte...je to ze života...minulost...přitomnost..budoucnost...
24.06.2010 - 16:23ruach
te iubeste meus caecus archangelos. et te oddise... navždy...
14.11.2007 - 19:51Souhlas s Kitty. Nehodnotím, ten pravopis to opravdu kazí a celému tomu povídání chybí nějaký náboj, děj, něco, co zaujme čtenáře.
11.11.2007 - 19:28přemýšlela jsem, jestli mám vůbec komentovat, ale mohla by sis aspoň opravit ty hrubky "vydět" a "prozbu"...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Konec všeho : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Strom života
Předchozí dílo autora : Zamilovaný anděl
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
marshal [15], rum.em [15], Fabulos [14], Ellie [14], Mitch Rowbrindger [11], Rusalka [11], Atti [9], Stínová holka [9], Kelaira [7], Tyra(nka) [3], Glorie [2]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
