Jak se cítím

Jehlami vjela pod kůži,

barva krve jak ostružin.

Urgentní společnost příjemná.
Společnost věčně na nohou,
věříce, že každému pomohou.
Přísavky, svorky,

těla jsou pro ně dvorky.

První chvíle jak u zpovědnice,

už nevěděl jsem, co říci ještě více.
Dvěstěčtyřicet minut,

děkuji a na shledanou, 

ptám se na azimut,

kterou dát se stranou.

Srdce trochu rozcválané.

Odpověď zní : tudy, pane.

Očí mnoho během chvil,

však já, kdo tu na tom lůžku byl.

Mnoho  projde kolem tváří,

zmatek mám i já  v kalendáři.